Pověsti z Hodňova

Praděd šumavských velikánů, mohutná jedle, se před mnoha lety tyčila v lese u hornorakouské hranice. Podobný obr rostl tehdy v Bavorském lese; to byla prabába. Ve chvíli, kdy praděd stromů padl pod sekerami dřevorubců, otřásl se i statný kmen prabáby a také její vrchol padl k zemi.

V okolí Hodňova se o polepšení karbaníků a rouhačů starali čerti. Když jednou vášnivý karbaník chtěl zvednout kartu spadlou na zem, všiml si, že jeho neznámí spoluhráči mají kopyto. Zděšeně utekl; místo vyhraných peněz měl v kapsách jen koňský trus. Strašlivého rouhače zase ďábel popadl do drápů a mrštil s ním do louže. Na chlapce, který klel, se děsivě šklebil jiskrami žhnoucí pekelník z lípy nad pramenem. Není divu, že všichni tito hříšníci se rázem polepšili. Z hodňovského rybníka pojednou zmizely všechny ryby a každá nová násada ihned uhynula.

Nešťastnému baštýři poradil potulný rybníkář, že musí zlé kouzlo mrtvé vody zlomit živou obětí nevinného dítěte. Baštýř se vydal do kraje, chytil malé cikáně, zavřel je do sudu a hodil do vody. Rybník znovu ožil; bylo v něm tolik ryb, jak nikdy dříve. Jen baštýře tížilo svědomí, že zlou kletbu zrušil zlým skutkem a utratil lidský život. Trápením rychle zestárnul a onemocněl. Tu náhodou vyslechl vyprávění potulného cikána o tom, že ho jako dítě chytil jakýsi šílený sedlák a zavřel do bečky; víko bylo ale špatně zatlučené, a tak se cikáněti podařilo utéct. Od té chvíle starý baštýř mohl zase klidně spát.