Poklad Černého pána

Kdysi dávno přijel do Jevíčka jakýsi neznámý pán. Sotva se dusot kopyt i lomoz kočáru rozlehly ulicí, lidé se pozastavovali, ohlíželi se a děti se ustrašeně krčily – takový to byl zvláštní pohled.

Pán měl na sobě úplně černý šat a jel v černém kočáře s černým spřežením i kočím. Zamířil k náměstí tak jistě, jako by byl v Jevíčku odjakživa. Dal zastavit u jednoho domu a bez rozpaků do něj vstoupil. Za okamžik se otevřela vrata, kdosi vyšel a kočár zajel do dvora.

Černý pán odkoupil dům se vším všudy. Se zařízením, polnostmi i služebnictvem. Dosavadní majitel se hned druhého dne odstěhoval.

Černý pán …

Tak mu říkali a tak ho znali po širém okolí. Nikdy z domu jinak nevyšel než v černém kočáře. Málo kdo jej zahlédl. A nikdo nevěděl, kdo to je, od kuď se tu vzal. Když byl ve svém domě, se služebnictvem skoro nepromluvil, a celé dny trávil ve svém pokoji. Tak působil na své okolí.Tajemně, že se začlo šuškat, že je spolčen s ďáblem.

Zakrátko si vyhledal pěknou mladou nevěstu. Varovali ji: „Dej pozor děvče, nejen o krásu, i o duši přijdeš, staneš-li se jeho ženou!“ Přesto však ji vedl k oltáři …

Za čas uběhlo pár roků, a když pocítil, že se blíží čas jeho smrti, zavolal si do pokoje svou ženu. Mlčky otevřel malou truhličku ležící na stole a řekl: „To vše bude po mé smrti tvé, budeš-li mi přísahat, že se po druhé nevdáš.“ Mladá paní stála jak omráčená. V truhlici byla zlatá kachna se šesti zlatými kachňátky. Vzácný kov se leskl, až zrak přecházel. Černý pán vzal jedno káče, otevřel jakési víčko a hle – objevilo se mnoho zlatých penízků.

„Tak co?“ zeptal se po chvíli netrpělivě ženy, která se nemohla vzpamatovat, „budeš přísahat?“

„Nemohu, nevím, … poradím se s matkou …“ byla její odpověď. Na to černý pán, zavřel skříňku a nehnul se z komnaty. Po chvíly jako by věděl jak odpoví. Poručil zapřáhnout a vzít motyku, lopatu a rýč. „K Holcizně!“ křikl na kočího. Hluboko v údolí dal zastavit, vzal si nářadí a kočího poslal domů. V keřích na lučinách, kde ho nikdo neviděl, zakopal vzácnou truhlici. Když se vrátil, nepromluvil na ženu ani půl slova a brzy umřel.

Mladá paní se vyptávala sluhy, kam pána vezl. Všechny známé si vzala na pomoc, skoro vše rozkopali, dali si záležet, ale všecka námaha byla márná.Onu truhlici nikde nenalezli.

Na Velký pátek se prý však země v Holcizně otvírala a zlatý poklad z ní zářil. Dvě ženy z Jevíčka se tam proto jednou vypravily, aby jej pro sebe získaly. Cestou nemluvily, na místě pak vymezily kolem sebe kruh svěcenou vodou. Stály, dívaly se, čekaly, kdy země pukne a vyšlehne z ní oslňující lesk. Pojednou se však objevila na vrchu Skalce zvláštní postava, ve které poznaly ďábla. K tomu si ještě s hrůzou povšimly, že polní cestou kráčí druhý ďábel. „Proboha!“ vykřikly téměř současně.

V tom okamžiku ďáblové zmizeli, a snimi i ta truhlice. Dodnes zůstala dobře skrytá a nikdo ji nenašel, navíc dnes na místě toho pokladu je nádrž Smolná, kde asi údajně byla ta Holcizna.