Pověst o Přemyslovi

Kněžna Libuše vládla moudře na Vyšehradě a spravedlivě soudila sousedské spory. Lidé ji měli rádi a respektovali její rozhodnutí. Jednoho dne však na Vyšehrad přišli dva rozhádaní sousedé. Hádali se o pole, jeden obviňoval druhého, že posunul jeho hranice. Libuše svolala sněm, který oba sousedy vyslechl. Všichni čekali na její rozsudek. Kněžna se zamyslela, poradila se se sněmem a rozhodla: „Mladší je v právu, jemu pole připadne.“ Muž, který spor prohrál, se velmi rozzlobil: „Ženy mají dlouhé vlasy, ale krátký rozum! Běda mužům, kterým žena vládne!!!“ Kněžnu Libuši jeho slova mrzela, ale uvědomila si, že muž by přece jenom mohl vládnout lépe a ona by nemusela být stále sama. Nakonec oznámila: „Ano, jsem jenom žena a jako žena se chovám. Nesoudím vás pevnou rukou jako muž, a vy si toho nevážíte. Chcete knížete, máte ho mít. Jděte za mým koněm a tam, kde se zastaví, najdete budoucího knížete.“ Druhý den ráno se na cestu připravili poslové. Nevěděli, kam pojedou, ani jak dlouho bude jejich cesta trvat. Poté vypustili Libušina bělouše ze stáje, na sedlo mu naložili knížecí plášť a otevřeli bránu dvorce. Běloušek se vydal na cestu a poselstvo ho následovalo.

Tři dny a tři noci putovali směrem na západ. Zdálo se, že kůň cestu zná. Třetího dne dorazili k říčce Bílině. Na jejím břehu stála osada jménem Stadice. Za osadou oral pole nějaký muž. Dva zapřažené volky poháněl lískovým prutem. U toho muže se běloušek zastavil a poslové poznali, že jsou u cíle. Nejstarší z poslů ho oslovil: „Jak se jmenuješ?“ A oráč odpověděl: „Mé jméno je Přemysl.“ „Přemysle, naše kněžna a my všichni si přejeme, aby ses stal naším knížetem a po tobě i tví potomci. Přemysl zarazil lískový prut do země a odpověděl jim: „Bohužel jsem nestihl tento lán doorat. Kdybyste přišli později, naše země by nikdy nepoznala hlad.“ Vtom vyrostly z proutku tři větévky a na nich se zazelenalo listí. Poslové užasli. Náhle dvě větvičky uschly, zůstala jen jedna. „To znamená,“ vysvětlil Přemysl, „že v zemi bude chtít panovat více panovníků, ale vládnout bude jenom jeden z nich.“ Poslové pomohli Přemyslovi převléct se do knížecích šatů a velmi se divili, že si Přemysl s sebou bere i své staré lýčené střevíce, které tenkrát nosili jen chudí rolníci. „Proč je nenecháš zde?“ ptali se ho. „Chci, aby mí potomci věděli, odkud pocházejí a nikdy se nad nikoho nepovyšovali.“ Když Přemysl dorazil na Vyšehrad, oženil se s Libuší. Přemysl, zvaný Oráč, vládl moudře a spravedlivě. Stal se zakladatelem slavného rodu Přemyslovců, který v Čechách vládl až do roku 1306.