Pověst o selském králi ze Stadic

O Stadicích se vypráví ještě jeden příběh. Není o stadickém zemanovi, zakladateli přemyslovského rodu, ale o muži, který o sobě prohlašoval, že je selským králem.

Stalo se to v době, kdy skončily husitské války a zemřel císař Zikmund, „liška ryšavá“, jak mu přezdívali Čechové, a v zemi nastalo bezvládí. Lidé neměli klid na práci, nestarali se o pole ani o hospodářství, neměli před sebou jasnou budoucnost. A proto uvěřili všemu, co je jen trochu mohlo povzbudit.

Tehdy se roku 1445 objevil ve Stadicích tajemný stařec. Byl vysoké postavy, již prošedivělý a oblečený do hrubého šatu. Svým vystupováním a výmluvností si dokázal každého získat. Jmenoval se Jakub a byl poddaným z jedné vesnice v okolí nedalekých Teplic. Přišel do Stadic a usadil se pod lískovým keřem, který, jak všichni věřili, pamatoval Přemyslovu dobu. Časem si pod lískou vybudoval skrovný přístřešek jen z proutí, slámy a listí a začal promlouvat k zástupům lidí, kteří za ním do Stadic přicházeli. Jakub lidem vyprávěl o rovnosti, která by mezi nimi měla být. Vyslovoval přání, aby byly Čechy spravovány podle dávných selských práv a přesvědčoval své posluchače, že je zachrání jen ten, kdo vzejde z prostého lidu. Jen takový bude s lidem soucítit a jen ten odstraní šlechtu, původce všeho zla. Posluchačů z okolí, ale i zdaleka nebývalo málo, říká se, že jich bylo někdy až dva tisíce.

Poddaný Jakub nebyl podvodník, který by se chtěl povznést nad ostatní a využít jejich důvěřivosti. Vyprávěl příchozím, že měl vidění a v něm byl vyzván, aby se vypravil do Stadic a nechal se provolat selským králem. Všemu, co nadšeně lidem vykládal, sám věřil a nakonec uvěřil i tomu, že se stane novým povolaným českým králem.

Když ale jeho řeči začaly v lidech probouzet revoluční nálady, zasáhlo panstvo. Páni svolali radu a usnesli se, že do Stadic pošlou ozbrojené lidi, aby samozvaného selského krále zajali a odvedli do roudnického hradu. Když se to lidé, kteří Jakubovi ve Stadicích naslouchali, dozvěděli, rychle se všichni vrátili domů. S poblouzněným Jakubem zůstala jen hrstka jeho nejbližších.

Zbrojný lid Jakuba bez odporu zajal a ten byl spolu se svými nejbližšími uvězněn a posléze odvezen do Prahy, kde se ho ujal pražský purkmistr. V té době již měli všichni Jakuba – selského krále – za blázna. Proto ho ani purkmistr u sebe dlouho nezdržoval, dal mu nějaké peníze a poslal ho pryč. Stařec zmizel beze stopy a už o něm nikdo nikdy neslyšel.

Lidé, kteří všemu, co jim selský král navykládal, uvěřili, byli zklamáni tím, že se po jeho zajetí nic nestalo a že se jeho přání a vidiny neuskutečnily.