Větné žínky

Kopec Výhledy u Sovince

Ze Sovince se pusťte po silnici dolů směrem na Paseku. První odbočka vpravo je sice pěkná, ale slepá. Zato ta další vás asi po kilometru přivede těsně k vrcholu kopce Výhledy. Bude vpravo od vás, necelých padesát metrů daleko.

Třikrát prý stačí dupnout a utiší se vítr. Tak aspoň vypráví stará pověst o Výhledech, kde žily před dávnými časy Větrné žínky. Lákaly kolemjdoucí do svých náručí, aby je vzápětí sevřely do rotujícího kužele větrného víru, v němž život nebožáka byl dočista rozfoukán. Kdo neznal jedinou možnou obranu, totiž třikrát zadupat, byl navěky ztracen. Žínky obývaly dutiny starých stromů a probouzely se jen tehdy, když zaslechli lidské hlasy. Proto nebylo radno v blízkosti stromů, jejichž kmeny byly pootevřeny, promluvit. Mnozí přesto neuhlídali svůj jazyk, a když se najednou spustil prudký vítr, byli vtaženi do větrných náručí, pokud neuposlechli rady staré pověsti o třetím zadupání. Tak aspoň vyprávěli ti, kterým náhlý vítr sebral čepici a kteří se z těchto míst vrátili domů. Pravda je, že dodnes se přes Výhledy nečekaně přežene poryv větru a někdy stačí jen si vzpomenout na toto vyprávění, aby se vítr proměnil v jemný vánek pohupující se ve větvích stromů při třetím zadupání.