O zbloudilých mužích

Jednou šli dva muži o letnicích z Jílového do Libouchce. Putovali pešinami přes pole, která se rozprostírala kolem Jilovského poto- ka. Tu náhle zjistili, že zabloudili. Mladší brzy zahlédl nějaká světla a prohlásil, že to je určitě už Libouchec, a tak šli dále.

Po nějaké době začal ten starší přesvědčeně tvrdit, že těmito místy už jednou procházeli a že se jim ta světla asi jen zdála. Jeho přítel si myslel, že je jenom hodně unavený a nechce se mu jít dál. Směr přece znají oba, a tak se rozdělili a každý se vydal cestou, kterou považoval za správnou. Druhý den přišla žena mladšího muže do domu toho staršího, oči plné slz, a ptala se, kde je její manžel, jelikož se předešlé noci nevrátil domů. On jí po pravdě vyprávěl vše, co se v noci odehrálo, a ihned se rozhodl jít přítele hledat. Vydali se zpět podél potoka, nacházeli stopy v trávě, muže však už nenalezli. Buď ho svedla z cesty světýlka, nebo ho stáhl do hloubky vodník.