Český Šternberk

Velmi známý český rod, který má ve svém rodovém erbu hvězdu, si vystavěl hrady v Čechách i na Moravě. Svůj český hrad si vystavěli za panování Přemysla Otakara II. ve strmé skále nad řekou Sázavou.

Rytíř Zdeslav po dostavbě hradu prodal svůj odlehlý dvorec Divišov za sto tisíc zlatých. Utržené peníze přivezl v tajnosti na hrad a uložil je do dubové a železem okované truhly. Byl totiž velmi lakomý a o své peníze se velmi strachoval. Každý den je přepočítával a těšil se jejich cinkotem. Po čase však měl odcestovat do Vídně a tak mu nezbylo nic jiného, než správu hradu předat purkrabímu Hynkovi. To byl člověk poctivý, takže se Zdeslav mohl na něj spolehnout.

„Jak však naložit s pokladem?“ přemýšlel rytíř. Nakonec se rozhodl, že polovinu vezme s sebou do Vídně a druhou dá do opatrování purkrabímu. Odpočítal polovinu peněz, uzamkl pokladnici a odevzdal klíče purkrabímu. Když se ubezpečil, že je o vše dobře postaráno, odcestoval se svým průvodem do Vídně. Purkrabímu Hynkovi však starost o poklad nedala spát. Nedůvěřoval hradní čeledi, obával se loupežníků. Usilovně přemýšlel, kam by měl svěřený poklad uložit. Nakonec našel příhodné místo, otevřel truhlu, vybral z ní peníze, vložil je do měchu a ten vsunul do kovové skříňky. V noci pak tajně jako stín vynesl poklad z komnaty a uložil jej do tajného úkrytu.

Od té noci spal Hynek pokojně, úsměv se mu vrátil do tváří. Jednoho dne si vyjel do polí na svém statném bělouši. Když se vracel, ucítil u srdce prudké bodnutí. Zastavil koně, sesedl z něj a zhroutil se k jeho nohám. Po chvíli se probral z mdlob, cítil však, že má nohy ochrnuté a i jazyk mu zdřevěněl, takže nemohl ani volat o pomoc. Tak ho našli robotníci, kteří se vraceli večer z pole. Polomrtvého ho donesli na hrad. Zavolali k němu kněze, aby ho vyzpovídal a poskytl mu útěchy. Ještě téže noci purkrabí zemřel, aniž stačil komukoli prozradit, kam pánův poklad ukryl. Jakmile rytíř Zdeslav obdržel zprávu o smrti svého purkrabího, neměl ve Vídni stání. Rozjel se domů a celý rozčilený vkročil do hradní brány. Okamžitě se pídil po klíčích od své pokladnice. Po jejím otevření si začal rvát vlasy, proklínat purkrabího a hrozit šibenicí všem kolem sebe. Marná snaha – pokladnice je prázdná, peníze jsou kdesi zakopány a Hynek si vzal své tajemství do hrobu.

Zdeslav dal prohledat každý kout hradu, dal překopat stráně a prozkoumat i dno Sázavy, není-li tu poklad ukryt v písku. Marné však bylo jeho úsilí. Svůj poklad nenašel a nenašli ho ani ti, kteří po něm zkusili své štěstí. Ztracen čeká na svého nálezce kdesi v jeskyni nad řekou dodnes. Jen v den, kdy se otevírají všechny poklady, skutálí se pár zlatých dukátů na dno Sázavy a třpytí se tam jako hvězdy.