Ohnivá ruka v Šenově

Když byl roku 1764 dokončen nový kostel v Šenově, dohlížela na jeho stavbu pyšná hraběnka Antonie Podstatská z Prusínovic. Prostými lidmi opovrhovala natolik, že si nechala vybudovat zvláštní kryté schodiště, aby nemusela procházet mezi nimi. Podle ní smrděli hnojem. Při jedné z prvních bohoslužeb vstoupila do kostela právě tímto schodištěm a usadila se na panské oratoři nad hlavami vesničanů. Ve chvíli, kdy kněz kázal o Boží spravedlnosti, se na stěně nad hraběnkou objevila zářící bílá ruka. Namířila prst přímo na ni. Hraběnku zachvátil děs. Museli ji z kostela odvést a krátce nato zemřela. Vypráví se, že její tělo začalo podivně zapáchat po hnoji, a proto byla pohřbena velmi rychle. Lidé pak tvrdili, že se bílá ohnivá ruka každoročně znovu objevovala na stejném místě. Připomínala, že pýcha a pohrdání druhými se dříve či později člověku vrátí. Někteří se domnívají, že šlo jen o důmyslnou hru slunečních paprsků, jiní věří, že to bylo skutečné nadpřirozené znamení. Zdroj: Jiřina a Jaromír Poláškovi, Pověsti ze Slezské brány