Jak měli v Kamenici kýchající most

V Trhové Kamenici odedávna stával most přes řeku Chrudimku. Ten most byl již starý a bylo by ho třeba opravit, ale nikdo se do opravy nehnal, protože pod mostem strašilo. Pokaždé, když po něm někdo šel, ozvalo se z hloubi mohutné kýchnutí, až se mostnice ohýbaly. Došlo to až tak daleko, že se všichni báli po tom mostu chodit. Babky začaly si vyprávět strašidelné historky o tom, co za stvůru se tam ukrývá, děcka vyhýbala se mostu širokým obloukem. Jednoho dne přijela na ves mladá dívka. Byla zde vůbec poprvé, místo ochořelé matky šla prodávat na náměstí vejce. Hezká byla, červené tváře, dlouhé vlasy a oči jako korálky. Její cesta však musela vésti přes proklatý most. Hlouček dětí k ní přiběhl a hned jí to rozmlouvá, že prý pod mostem žije obluda a nikdo neví, co všechno se může stát. Ona však měla pro strach uděláno a s úsměvem na rtech řekla: „Copak mám kvůli nějakému bubákovi obcházet celou ves?“ A vykročila ráznou chůzí vpřed.

Když byla v půli mostu, ozvalo se zase směrem od řeky hlasité kýchnutí. Dívka se ani nezastavila, jen dobrosrdečněřekla: „I Pámbů pozdrav!“ Vtom zpoza mostu vyletěla bílá holubička, zakroužila jí nad hlavou, a než zmizela na obloze, něžným hlasem dívce odpověděla: „Děkuji ti nastotisíckrát, ty jsi mne vysvobodila!“

A tak mladá dívka zachránila celou vesnici před strachem.