Masopustní průvod

Další velmi známá pověst se vztahuje k roku 1588, kdy prý jirkovská mládež připravila takovou oslavu masopustu, jakou město ještě nezažilo. Když se rozjařený masopustní průvod zastavil před hřbitovem, který tenkrát byl ještě u děkanského kostela, zatroubil opilý vůdce celého průvodu na svou trumpetu a vyzývavě zavolal otevřenou branou na hřbitov, ať mrtví nejsou líní a rychle vstávají, vždyť je přece masopust. Košťat, že je ve městě ještě dost, ať na ně naskočí a jedou s nimi. Za stálého smíchu došel maškarní průvod až do Chomutova, kde se všichni posilnili na zpáteční cestu. U brány si však najednou všimli neznámého jezdce, o kterém předpokládali, že je z Chomutova. Působil dost strašidelně - černý od hlavy až k patě, mával černou korouhví s umrlčí lebkou. Na pravém rameni mu visel černý štít s kostlivcem a ze žerdi korouhve sršely jiskry. Rozhlížel se na všechny strany a stále jako by počítal účastníky průvodu. Při pohledu na něj dostávali mnozí strach. Úplnému zděšení však propadli všichni u jirkovského hřbitova, kde černý jezdec zastavil, vzal svého souseda za rameno - byl to ten trubač, který zval mrtvé k účasti na veselici - a vyzval jej: "Teď pojď se mnou zase ty, ostatní přijdou za námi!" Pak se obrátil k průvodu a oznámil jim, že letos byl on jejich hostem a o příštím masopustu, že budou všichni zase na oplátku jeho hosty. V nastalém zmatku zmizel ve tmě. Po počátečním zděšení to však ostatní začali považovat za další z masopustních žertů a pokračovali v zábavě. Příští den však náhle zemřel vedoucí trubač maškarního průvodu a po něm den po dni umírali ostatní. Tak to trvalo s menšími přestávkami celý rok až do příštího masopustu, kdy počet zemřelých již dosáhl počtu 450. Jirkovští byli zoufalí a nevěděli si rady. Pak jim poradil jirkovský kněz, aby zase připravili masopustní průvod, ale tentokrát ne pro zábavu, ale pro pokání. Všichni obyvatelé Jirkova se tedy vypravili ve smutečních šatech nebo pytlovině, s hlavou posypanou popelem na místní hřbitov a tam se dali do usedavého pláče a nářku. V kostele zatím sloužil farář smuteční mši. Mrtví se zřejmě usmířili, protože od toho dne již nikdo tak záhadně - pravděpodobně na mor - nezemřel.

Později začali Jirkovští pořádat na památku této pověsti každoročně na Popeleční středu velký maškarní, tzv. morový průvod městem Před 2. světovou válkou se ho často zúčastňoval i majitel nejslavnějšího českého cirkusu Kludský se svými zvířaty, který měl od r. 1920 v Jirkově své zimoviště.