Bazilišek

Bazilišek Budu vám vyprávět pověst o strašidlu Baziliškovi s knížky kterou napsal můj kamarád Jiří Pecha.Knížka se jmenuje Lexikon strašidel. Mezi obce, které měly s Baziliškem největší problémy patřila také Račiněves u Roudnice nad Labem.Zde se tento netvor usadil ve studni a, když obec ještě neměla vlastní vodovod,pochopí jistě každý i jen trochu bystrý čtenář celou hrůzu této skutečnosti. Bazilišek tedy seděl v jediné městské studni,svým jedovatým dechem a zlým pohledem měnil řádné měšťany v kámen a nezdálo se, chystal toto bezpečné působiště dobrovolné době jen tak opustit.Občané zatím byli nucení z bezpečnostních důvodů vodu dovážet z blízkého i dalekého okolí a třásli se hrůzou při pomyšlení, co by se asi stalo, kdyby město navštívil červený kohout.Přesto,že o baziliškovi věděl celý kraj,nebylo týdne,aby se neobjevil někdo, kdo z neznalosti či hlouposti do strašidelné studny pohlédl a rozšířil tím již beztak obsáhlý seznam objetí. Lhali bychom ,kdybychom tvrdili, že se nešťastníci nepokoušeli strašidlo vypudit nebo dokonce zažehnat,avšak použité prostředky byly nedostačující a jejich majitelé skončili bez výjimky velice špatně.Dobře nedopadla ani ponížená žádost k vrchnosti o vyslání vojenské pomoci.Dostavil se -pravda - celý prapor mušketýrů i s kapitánem,vojáci vypálili několik dějových salv, ale jakmile se dým z výstřelů rozptýlil, bylo jasné,že kulky ani broky netvorovi nijak neublížily. Navíc ho zřejmě praskot výstřelů rozčílil,protože uprostřed největší palby porušili své dosud zažité zvyky a zcela neočekávaně vyhlédl přes roubení studny na hlučné opovážlivce.Výsledkem bylo dalších několik desítek balvanů v okolí strašidelné studny, avšak problém, zvaný bazilišek, zustávál... Jakmile se zpráva o tragickém osudu kapitána a jeho druhů donesla na zámek,zmocnila se panika i pánů a panských úředníků.

Kde je psáno,že se strašidlo spokojí s venkovany?Co když, ho napadne přijít sem k nám?"honilo se jim náhle hlavou.

A kdo nás potom ochrání,když vojsko ve městě nezmohlo?"Byly to nepříjemné otázky na které nikdo neznal odpověď

a proto panstvo raději balilo kufry a připravovalo se pro jistotu k rychlému odjezdu do bezpečných krajin.Touto dobou seděl ve vězení roudnického zámku písař Jan.Před časem jej pán vrchní obvinil z krádeže klenotů a i , když se zapřísahal svojí nevinou byl bez milosti uvržen do hladomorny s tím, že vzhledem dřívějším zásluhám se mu uděluje měsíční lhůta na rozmyšlenou, po jejím uplynutí buď bohatství vrátí a bude pouze vymrskán z města, nebo bude dále zapírat a zemře na popravišti.Nešťastný hoch proto trávil zbývající dny i noci v tmavé kopce o chlebu a vodě a každé ráno s hrůzou zjišťoval, že je opět o krok blíž šibenici.Do vypršení neblahého termínu už zbývaly pouhé dva dny, když se byřic, který hochovi každé ráno přinášel krajíc tmavého chleba a džbán s vodou, rozpovídal o panských starostech s baziliškem.

Nevěš hlavu,Jendo!" řekl mu ten dobrý muž který stejně jako většina zámeckých služebníků v hochovu vinu nevěřil.

Panstvo je teď hrůzou bez sebe, shledává své saky paky a na tebe v tom zmatku zapomenou."Bohužel pravda to nebyla a druhý den ráno vstoupil do vězení sám pán vrchní v doprovodů kata a jeho pacholků.

Kde jsou mé šperky?"spustil hned na úvod a ,protože nešťastný písař jen smutně pokrčil rameny, hned také s nehezkým úšklebkem dodal:

Připrav se tedy na zítřek, kat už ti ukáže, zač je toho loket!" Potom se svým doprovodem zase odešel a chudák Jan se už v duchu pomalu loučil se životem. hodiny teď pádily jak splašené koně, už první sluneční paprsek nového dne ťukal na mříže Janovy cely, když tu si najednou nešťastný mládenec vzpomněl na prastarou kouzelnickou knihu, kterou si ještě jako mladý elév přečetl v zámecké knihovně. Pojednávala o zažehnávání strašidel, zlých přízraků a zjevení. Z přemýšlení ho vytrhlo až rachocení klíče v zámku dveří cely. S úděsem pohlédl na známé postavy z katovy družiny, jako ve snách se nechal spoutat a potom pomalu vyšel z vězení na poslední cestu. Prudké slunce jej na chvíli oslepilo a , když opět prohlédl uviděl plné nádvoří kočárů a panstva a uprostřed toho všeho vztyčenou šibenici, u níž čekal vrchní se svými dráby.

Ptám se tě naposledy,písaři Jane," řekl úředním tonem,

kde jsou mé šperky?"

Nevím - a jako ,že je jako je nebe nade mnou , já s jejich krádeží nemám nic společného. Vždy jsem Vaší milosti sloužil poctivě a teď jsem se stal jenom objeté zlé pomluvy!"

Rád bych ti uvěřil, ale jak mi chceš dokázat svojí nevinu?" řekl zadumaně vrchní, kterého už dávno opustila zlost i vztek a jemuž teď rozum říkal, že proti nešťastnému hochovi vlastně skutečně nemá žádné přímé důkazy.

Slyšel jsem o vašem trápení se strašidlem, Milosti.Dovolte mi proto abych se jej pokusil zažehnat.Pokud se mi podaří netvora zneškodnit, bude to zároveň i důkaz mé neviny!"

Zvláštní přání,jen co je pravda!" zakroutil hlavou překvapený pán a hned se ptal.

Kolik času na svůj pokus potřebuješ?"

Stačí mi lhůta do zítřejšího rozednění a váš příkaz, aby mi šafář vydal věci ,které k tomu budu potřebovat."

Máš je mít," souhlasil vrchní a pokynul katovi, aby sňal Janovi pouta. Hoch pak nelenil a pustil se bez zbytečného otálení do práce. Zmatený šafář sice nechápal, proč má odsouzencovi snést všechna zrcadla z celého zámku na vůz, ale jelikož rozkaz je rozkaz splnili ho bez reptání. S plnou fůrou zrcadel pak Jenda práskl do koní a vydal se směrem k Račiněvsi. Ráno potom probudilo baziliška nezvyklé světlo. Rozzlobeně zasyčel, vztekle mrskl ocasem a šel se podívat, což je kolem jeho studny nového. Ale ouha - z roubení studny na něho hleděly desítky příšerných tváří! Už už se chystal na ony neznámé obludy zaútočit, když tu ucítil jak se jeho vlastní tělo mění v kámen... S hrůzným výkřikem se zřítil do vody a - světe div se - hnedle poté se stal zázrak! všichni zkamenělí občané teď jako na povel oklepávali ze svých šatů zbytky písků, objímali se navzájem a všichni společně děkovali chytrému Jendovi za vysvobození z netvorova zakletí. Společně pak naložili zrcadla zpátky na vůz a milý písař se teď už s veselou vrátil do zámku, kde obdržel milost a mohl se navíc vrátit zpět do služby ke svému psacímu pultu a knihám. A, když na víc za týden po té pan správce zjistil, že nová hračka, s níž si jeho psí miláček Besnička tak roztomile hraje je pohřešovaná šperkovnice a klenoty omluvil se hochovi a na důkaz uznání jeho důvtipu a poctivosti jej jmenoval svým zástupcem pro celé roudnické panství. A vybral si určitě dobře co říkáte ?

Tip: Znáte už naši hru Strašidlov.cz?