Čerti v Horce a tajné vchody do pekla

V lese zvaném Horka u Žernovky se odedávna lámal kámen. Lom byl hluboký a na jeho okrajích hrozil neopatrnému člověku pád. Dospělí proto děti varovali, aby se v těchto místech samy netoulaly. Hlídač lomu, kterému se říkalo pan Jiruš, však nepoužíval obyčejné výstrahy. Vyprávěl dětem, že v Horce sídlí velcí čerti. Kdo by se příliš přiblížil k lomu nebo sešel ze známé cesty, toho prý pekelníci popadnou a bez milosti odtáhnou pod zem. V okolních skalách a kamenitých stráních měly být ukryty tajné vchody do pekla. Jen čerti věděli, které pukliny a jámy vedou do jejich podzemní říše. Pod Horkou prý panovala celá pekelná hierarchie a každý z pekelníků měl svůj úkol. Hlídač postupně své vyprávění rozšiřoval o další podrobnosti. Dětem dokonce popisoval podivuhodnou Luciferovu motorku, která měla jezdit na bílé kafe. Čím více se je snažil čerty od lomu odradit, tím častěji za ním přicházely a žádaly, aby jim vyprávěl další zprávy o pekle pod Horkou. Příběhy tak původně sloužily jako výstraha před nebezpečným lomem, ale mezi žernovskými dětmi se postupně proměnily ve vlastní místní čertovské vyprávění.