Pramen Hamlouf

Vyrazíte-li na cestu k vrcholu ze starobylé obce Ctiněvsi na jihovýchodě Řípu a budete stoupat do kopce po červené turistické značce, kousek nad vesnicí narazíte na samoty zvané Hamlouf. Zdejší prudký svah je právě zmíněným okrajem řipského "klobouku", a tedy je třeba se rozhlížet po prameni. A opravdu! Po levé straně cesty nad staveními je malý rybníček, napájený pramenem. Podle dávných pověstí pramen vznikl tak, že zde praotec Čech před výstupem na Říp zabodnul svou berlu či snad prut. V místě vytryskla voda a slovanští poutníci zde založili svůj první tábor. Praotec pak údajně vystoupil na vrchol Řípu a pronesl slavné věty o medové krajině... Ctiněves tedy mohla být prvním sídlem kmene Čechů. Ves je v kronikách označena i jako místo posledního Čechova odpočinku. Avšak údajná mohyla nebyla nikdy nalezena.

Jak němčináři jistě pochopili, Hamlouf je místo, kde kdysi stával ovčín. Na mapách opravdu toto místo najdeme pod jménem Ovčín, ale usedlíci mu říkají Hamlouf. Už proto, aby odlišili tuto lokalitu od jiného místa, kterému se pro změnu říká - Na Ovčíně. Pastva ovcí byla v minulosti na Řípu velmi rozšířená - víme, že kopec byl kompletně odlesněný a pastva byla snad jediným smysluplným zemědělským využitím skalnatých strání Řípu. Aby těch ovčích zmatků nebylo málo, je od polohy Na ovčíně zase blíž k jiné studánce, Mnetěšské. Těžko pak soudit, u které studánky se vlastně příhoda se zarážením hole mohla stát. Ať u té, či oné, obě jsou moc pěkné a stojí za návštěvu.

Neměli bychom také podléhat iluzi, že se pramen Hamlouf dochoval v původní podobě. Přes všechnu posvátnou úctu k vodě i studánkám, byl původní pramen pravděpodobně jinde. Dnes voda vytéká jako přepad z betonového vodojemu, který je napájen z nedaleké studánky, ukryté pod plachtou a zakryté kameny. Samotné prameniště je ale ještě výš, kde nalezneme malý rybníček a mokřadní rákosiště. Tady se voda objevuje nejdřív. I toto místo vykazuje znaky umělého lidského zásahu. Stejně jako v řadě dalších míst kolem celého Řípu, byly i tady těženy čedičové sutě. Dnes jsou staré těžební jámy zarostlé a nenápadné, ale jejich umělý původ je evidentní. Voda se pak mohla objevit a stáhnout do takových prohlubní, kde se jí cesta na povrch zkrátila. Asi tedy není úplně možné přikládat dnešní pozici studánek nějaký zvláštní esoterní význam, na druhou stranu, celkově jsou místa určitě původní. Odpovídá tomu i energie míst a kvality propojení, které zde můžete vytvořit.