Prokletí karlose

O té pekárně sev Sudetech vyprávějí dodnes.Chleba kynul i bez tepla. V noci se z pece ozývalo tiché klepání, jako by někdo zevnitř ťukal na dvířka. A když Karl jednou otevřel pec, spatřil v žáru tvář – ne lidskou, ne zvířecí, ale něco mezi tím. Něco, co se na něj usmívalo.Lidé si všimli, že Karl chodí jinak. Těžce. Jako by ho něco táhlo zpět do pece. Jeho oči ztmavly a hlas zněl dutě, jako ozvěna z hluboké štoly.Jedné mlhavé noci se z pekárny ozval rachot. Ráno byla prázdná. Jen na stole ležel bochník chleba, popraskaný jako vyschlá zem. V prasklinách bylo vyryto:Wer das Feuer weckt, wird von ihm geholt.“Od té doby se říká, že když se v Pětipsech nebo Zvoníčkově někdo napije příliš silného Lebensweckeru, v opuštěné peci na rohu se na okamžik rozsvítí žhavé světlo.kdo se odváží nahlédnout dovnitř, uvidí Karla – jak tam stále peče. Jen už ne pro živé.