Černý pes a dva písaři

Hrad obestírá spousta pověstí a jedna z hovoří o údajném pokladu, který se na zámku měl ukrývat. Hledat se jej vydala jednoho dne i dvojice písařů, a to i přes veškerá varování místních, aby tak nečinili, jelikož se už mnoho jim podobných nevrátilo zpět. Po tom, co však procházeli temnými chodbami zámku si jeden z nich hledání rozmyslel a navrátil se. Druhý mezitím v pátrání pokračoval a potom co ho polykala stále větší tma a světla jeho pochodně moc nezbývalo, konečně narazil na železné dveře. Ty se mu po velkém úsilí přece jenom podařilo otevřít, a tak vešel do sklepení se sudy, a velkou zlatou husou křídly chránícími své mladé. Než však stačil vůbec vstoupit předskočil před něj velký černý pes s planoucíma očima, jenž písaře zahnal zpět do chodeb na útěk. V tom zmatku však vytratil pochodeň, v úplné tmě zkameněl a tu k němu promluvil neznámý hlas: „Nikomu nevykládej, co jsi viděl. Na vše raději zapomeň. Neuposlechneš-li zemřeš!". Tak se stalo že písař po hrozbě opravdu mlčel, ale nejen to, od té doby, co se navrátil byl stále smutný a nesvůj. Jako vyměněný. Avšak jednou po mnoha letech se při skleničce přece jenom rozpovídal a prozradil co se mu tenkrát na zámku stalo, na to brzy onemocněl a zemřel