O vlkodlakovi pod Bradlcem

Snad nikdy více nečinily se kmotřička smrt a její bratr zmar v našem kraji tak čile jako v nešťastném roce 1442. Neklidná doba po ukončení revolučních husitských válek vzývala sílu meče - a právo opětovně ustoupilo do pozadí. Rozličné drancující houfy tvořené povětšinou zběhy z bývalých armád křižovaly touto dobou po území těžce zkoušeného království českého. Mnoho hradů bylo v tuto dobu násilně obsazeno a sloužilo následně jako pevné základny pro loupeživé výboje do okolí.

Jedním z těchto obsazených sídel byl i zámek Bradlec. Kdys hrdé sídlo jednoho z nejpřednějších a nejvzdělanějších šlechtických rodů království - pánů z Jenštejna - podlehlo náhlému přepadu bandy lotrovské. Marný byl chabý odpor zaskočeného purkrabího Miloty z Čeňova a jeho nepočetné posádky. Právoplatný majitel hradu Bradlce Hynek Krušina z Lichtenburka a na Kumburce tak během okamžiku přišel o jednu ze svých pevných opor. Navíc od této chvíle musel chránit svůj hrad Kumburk před možným útokem loupežníků právě z nedalekého Bradlce.

Celé jičínsko bylo již téměř zničeno opakovanými nájezdy drancující soldatesky. Větší cennosti a zásoby drahocenných již potravin byly tajně schraňovány na některých farnostech v okolí. Jednou doslechli se bradlčtí loupežníci o dobře zásobených utajovaných sklepích na faře v nedaleké Nové Vsi. Jako velká voda vtrhli na rozkaz svého divokého velitele na půdu svatého stánku, neohlížejíce se napravo ani nalevo. Hrubou silou a bolestí přinutili pak promluvit některého ze sloužících. O něco později byl bohatý lup naložen na odcizený vůz, který zamířil k branám blízkého tvrdého Bradlce. Radost raubířů z nebývale lehké tučné kořisti však neměla dlouhého trvání. Krátce před dosažením Bradlce rozčísl tmavé nebe ostrý blesk, který následně zahubil pyšného vůdce loupežníků. Následný hrom ohlušil nebývalým rachotem ostatní loupežníky a splašil jejich koně.

Když se nebe opět rozjasnilo, naskytl se vyděšeným loupežníkům krutý pohled. Bleskem zasažené tělo jejich velitele bylo zčernalé žárem nebeského ohně. Jeho oči byly však otevřeny a rudě zářily. A zlatý - kdys uloupený křížek - který po léta raubíř nosil na svém krku, beze stopy zmizel. Loupežníci si to vše vyložily jako zlé znamení. V tichosti pak urychleně pochovali svého bývalého vůdce někde v půli cesty mezi Kumburkem a Bradlcem.

Od této chvíle začaly se v kraji dít divné věci. Již další den po rychlém pohřbu spáleného těla jel jeden z loupežníků kolem místa velitelova posledního odpočinku. Ke své hrůze našel neumělý hrob otevřen… a prázdný. Zčernalé tělo zmizelo. Bledý strachem vrátil se zpět na Bradlec, aby vše sdělil svým druhům. Vínem rozkurážení vojáci-raubíři však nedali ani na toto znamení. Někteří z nich následně vsedli na kůň a vyrazili do kraje za vidinou další kořisti. Uplynula pozdní večerní hodina, věžní hodiny v nedalekém Jičíně odbily již půlnoc. Vojáci se přesto stále nevraceli. Znepokojení loupežníci marně čekali na své druhy až do bílého rána. Teprve s prvními ranními paprsky vrátila se jim odvaha a vyrazili po stopách svých druhů. Při pohledu, který se jim naskytl na konci jejich cesty, ztuhla i otrlým drancovníkům krev v žilách. Těla, která ještě předešlého dne byla zdravá, silná a plná života, ležela potrhána v nejděsivějších polohách. Na hrdlech a vyděšených tvářích mrtvých nešťastníků byly patrné stopy po ostrých drápech a zubech. Téměř všichni loupežníci vyložili si toto neštěstí jako útok dravé zvěře z okolních tmavých lesů. Jen jeden z lotrů, kterého nazývali Student, stál zamyšleně v pozadí a odmítavě zavrtěl hlavou.

Uplynulo několik hrozivých dnů. Zohavené mrtvoly nalézané následně v okolí byly všeobecně přičítány na vrub právě bradlckým loupežníkům. Nevyslovitelná hrůza a strach z budoucích dnů rozšířily se krajem.

Na hradě kumburském byl v tento čas očekáván posel s důležitou listinou až z Prahy. Dobrá krmě a víno zdržela jej však v jedné z četných jičínských krčem. Slunce naklánělo se již ke konci své pouti, když rozjitřený jinoch těžce usedal do sedla svého koně, aby se vydal k cíli své cesty – k blízkému pevnému hradu Kumburku. Jeho branami však již nikdy neprojel. Zkrvavené mladíkovo tělo i s nešťastným listem nalezli druhý den kumburští zbrojnoši blízko svých hradeb.

Popuzený kumburský pán přiřknul zavraždění královského posla z nevědomosti taktéž raubířům na nedalekém Bradlci. Sám se svou nepočetnou posádkou byl by však loupežníkům nepříliš silným soupeřem. Okamžitým zvláštním poslem informoval tak o nešťastné události královské úředníky v Praze, zároveň připojil i list se stížností na nevítané hosty na blízkém Bradlci a Kozlově.

Prosebný pánův list byl v Praze urychleně vyslyšen. O pár dnů později vítal těžce zkoušený kraj vojáky zemské hotovosti, kteří následně loupežnická sídla, Bradlec i nedaleký Kozlov, oblehli a vyvrátili. Většina raubířů byla zabita přímo v boji, přeživší byli následně uvězněni v kruté vazbě Panenské věže na hradě Kumburku. Královští vojáci postavili si po vítězném boji svůj krátkodobý vojenský tábor přímo pod hradem Kumburkem. Jejich velitel chtěl jim dopřát odpočinku, zároveň se chtěl radit s kumburským pánem o osudu nejen zadržených loupežníků. Ticho následující noci nečekaně děsivě proťal další bolestný křik. Ráno byly nalezeny v blízkosti dočasného ležení zohavená těla mrtvých a umírajících … nyní však královských vojáků. Jeden z těchto mužů však stačil ještě před svým skonem z těžka vypovědět cosi o velkém muži s ostrými drápy a se zčernalou vlčí tváří, ze které zářily rudé oči a bílé ostré zuby.

Kněz opatrující kumburskou kapli vyslechl si vyprávění o noční události a prohlédl si zabitá těla nešťastníků. Zámířil poté do vězení k zajatým loupežníkům, mezi kterými byl i řečený Student. Ten sdělil knězi vše o náhlé těžké smrti jejich velitele, o otevřeném hrobu i o svém neblahém podezření. Vyšší síla potrestala vůdce loupežníků za znesvěcení půdy svatostánku a potrestala jej následně krutým utrpením. Stal se z něj přízrak-vlkodlak, který se po nocích toulal po okolních lesích a lovil vše živé – zvěř i lidi. Nikdo si nemohl v místní krajině být po slunce západu jistý životem. Kněz spěchal se svým neblahým zjištěním za urozeným hradním pánem.

Kumburský pán pak na radu kněze nechal na místě násilné smrti bývalého velitele bradlckých loupežníků vystavět prostý hrubý kamenný kříž. Od této doby útoky vlkodlaka v kraji téměř ustaly. Síla kříže ochraňuje tak již po dlouhá staletí zdejší kraj před děsivým vyslancem říše pekel. Pouze ve výroční den loupežníkova umrtí síla kříže ochabuje. Na jednu jedinou noc v roce vracívá se pak přízrak děsivého vlkodlaka do zdejších tmavých hlubokých lesů.

A den jeho vysvobození…?