Jak mlynář Bena vytrestal mlynarčika.

Bylo ve žniva a mlynář Bena byl v poli. Doma zůstala jenom roba, sama jako prst. Tu přijde vandrovní mlynarčik i ptá se, nepotřebují-li mlynarčika anebo pomocníka do práce, Benka, žena mlynařova, pověděla mlynarčikovi, že chasníkův domě jest dosti a včil na malé vodě, že je mliva málo. Předce však vandrovnému dala, co se tehda mlynarčkum dávalo, ale mlynarčik jakýsi ti "zavěrucha" chtěl více, a že mu mlynářka hned nedávala, řekl sobě:"Počkej, šak ti ja posvítím." A zasvítil, Jen co z mlýnice vyšel, již se točil mlýn naopak.. Mlynářka všecka vylekaná chtěla mlýn zastavit, ale ani hni, mlýn se točí naopak. Proto hupky běžela pro mlynáře na pole. Mlynář honem přiběhl domů, ale ani on mlýna nemohl spraviti. I ptá se: "v kterú stranu šel mlynarčik"" Ku Vřesině," odpověděla roba. " No to ještě nebude na hranici. Počkej, já ti vypálím kotel!" To "řeci" honemutěkal pod komínek, nabral na vějačku žežavého uhlí a hodil do vody pod kolo, načež se odebral do světnice. Netrvalo dlouho i letí vandrovný mlynarčik všecek udýchaný a prosí pro Pána Boha: Mlynáři, pomozte mi vyhnat uhlí to ze záňadří, a povím Vám, jak se to dělá." Mlynář nespěchal mlynarčikovi ze záňadří vytřepávat, ale nevypadalo mu, dokud mu ho mlynář sám nevytřepal.