O znaku Broumova

Cesta prvních německých osadníků, kteří měli obdělávat půdu, byla dlouhá a namáhavá, protože procházeli dosud neobydlenými kraji, většinou zarostlými neproniknutelnými lesy. Jednou k večeru dorazili na místo, kde dnes stojí kaplička na Hvězdě.

Z okraje srázu měli před sebou celou broumovskou planinu jako na dlani a když jejich vůdce řekl, že to je jejich nový domov, neubránili se slzám dojetí.

Plni očekávání dlouho pohlíželi na překrásnou krajinu, v níž se hluboko pod nimi v záři zapadajícího slunce leskla hladina jezera. Ten pohled byl úchvatný. Po vodní hladině vznešeně a majestátně plula labuť a nad ní, vysoko na obloze, zářila večernice.

Teprve po dlouhé době vůdce vybídl shromážděné k cestě do údolí, ale ještě před tím řekl: „Tento pohled si navždy uchovejte v paměti. Bílá labuť, modrá voda a zlatá večernice, to budou naše symboly.“

Zanedlouho potom dostal Broumov do znaku bílou labuť v modrém poli a nad tím zlatou hvězdu.