Pověst o králi Laurinovi a jeho růžové zahradě

Za prastarých dob vládl uvnitř hory Rosengarten (růžová záhrada) král trpaslíků Laurin. Vlastnil pohádkové poklady, především měl ale kouzelnou čapku, která ho mohla udělat neviditelným. Před branou jeho skalnatého hradu měl nádhernou zahradu, v níž kvetlo po celý rok nespočetné množství růží, které byly obepnuty zlatou hedvábnou nití. Běda tomu, kdo by se odvážil utrhnout třeba i jen jednu růži! Jednoho dne spatřil Laurin na sousedním hradu překrásnou princeznu Simhildu. Zamiloval se do ní a unesl ji. Od té doby musela Simhilda žít v horské říši krále. Tak zavládl na hradě jejího bratra Dietleiba smutek. Během hledání své sestry potkal Dietleib i krále Gótů, Ditricha z Bernu. S ním a jinými rytíři se pak vydal do říše krále Laurina. Dietrich byl překvapen nádherou růží, oplocených zlatou nití, jeho společníci ale niť roztrhli a růže pošlapali. Rozhněvaně se přihnal Laurin na svém bílém koníku. Došlo k nerovnému boji. Když mu ale rytíři strhli kouzelnou čapku, padl Laurin bezmocně k zemi a křičel rozhněvaně: „Růže mě zradily!“ A tak musel odvést vítěze do své říše, kde Simhildu vysvobodili. Čarovná kletba Laurina měla zář růžové zahrady navždy uhasit. „Nechť ani světlý den, ani tmavá noc již nikdy nespatří magickou nádheru růží“. Avšak Laurin zapomněl na dobu mezi dnem a nocí, když se stmívá. A proto dochází k tomu, že před západem slunce se hory, přes den bledé, stále ještě rozzařují a rozžhavují červenou barvou.