O ledečských vodnících I.

Dnes už se na vodníky pomalu zapomíná a už na ně lidi ani nevěří, říkával vždycky děda Löffler z Ledče. To jest tak! Dnes už jich žije opravdu méně. Inu, dřív bylo v našich vodách víc života! Dřív bylo všude plno raků a boleně, to byly kusy! Vodníci asi vyhynuli právě tak jako raci. To víte, že bych to neříkal, ale vždyť jsem vodníka sám viděl.

To jsem byl ještě malý hoch. Snad mi bylo deset nebo jedenáct let. Ale pamatuji se na to moc dobře. Šel jsem tenkrát jednou v neděli večer s maminkou za tatínkem na Koželužnu (tehdy hostinec, dnes hotel stejného jména pod železniční zastávkou v Horní Ledči). Když jsme byli právě na můstku přes Pivovarský potok (ústí ve městě do Sázavy), uviděl jsem najednou, jak ke Stupákům (dům proti dnešnímu hotelu Sázava) jde od řeky po hladině potoka malý mužíček, ani ne metr vysoký. Ukázal jsem ho mamince a ptal jsem se, jak je to možné,že jde po hladině. Maminka se tehdy moc lekla, chytila mě do náručí a utíkala se mnou honem domů.

Tak vidíte, že vodníci skutečně byli, nic jiného to přece nemohlo být!