Honitbu lovců v lese na Dehetníku překazila krvelačná smečka psů

Lidé v okolí věřili, že za temných bouřlivých nocí je z lesa slyšet honbu Divokého lovce. Podle starých lidí, kteří už něco pamatovali, to byl houfec všelijakých přízraků, pekelných koček a ohnivých psů, v jejichž čele letěl jezdec na koni. Jednou se přihodilo, že majitel panství si usmyslel, že na Dehetníku uspořádá pro své známé hon. Bylo to něco neobvyklého, protože kvůli Divokému lovci se toho dosud nikdo neodvážil, ale o to více hon panstvo lákal.

A tak se jednoho dne stalo, že na Dehetník vyrazili lovci v čele s pánem, doprovázeni smečkou ohařů. Skupina se jen těžko prodírala bujným porostem, když pojednou les potemněl a vzápětí se rozpoutala hrozná bouře. Do křižování blesků a hromobití se začalo ozývat děsivé vytí psů, mňoukání divokých koček, sténání hejmonů a další píšerné zvuky. Pak se náhle objevila smečka neznámých, obrovitých psů, která lovcům zadávila jejich ohaře. Panstvo už dál na nic nečekalo a pádilo z lesa jako o život.

Tak prý Divoký lovec trestal ty, kteří se v jeho rajonu odvážili rušit klid království přírody. Obdobným způsobem prý Divoký lovec trestal pytláky. Kdo neznal tajemství Dehetníku a chtěl si v něm zapytlačit, zle se mu vedlo! Takový člověk prý pouhý pokus o upytlačení zajíčka i srnky zle odstonal, nedopadl-li hůře.