Pověst o bílé paní Ziguně

Byly to smutné časy, když na hradě sídlil Volf z Ronšperka. K poddaným se nechoval hezky a nebyl ani mezi okolní šlechtou oblíben. Dokonce stanul i před soudem v Plzni, odkud si odnesl doporučení, aby s lidem přece jenom jednal lépe. Ostatně kdo by stál o nepokoje a vzpoury.

Pan Volf měl dobrodružnou povahu a často táhl na různá tažení. S manželskou věrností si ale hlavu nelámal - a dlouhé cesty mu poskytovaly příležitosti k milostným avantýrám. Jeho paní, Ziguna z Gutštejna, mlčky vše snášela, věřila, že se její manžel ke stáří přece jen usadí. Trpělivě vysedávala doma a přemýšlela, čím by si muže získala. Jenomže z jedné výpravy si pan Volf přivezl milenku, mladou a krásnou ženu. A tak jak byl nelítostný k prostému lidu, stejně řešil i svůj problém s první ženou. Mladé ženě slíbil manželství a svůj slib dodržel.

Svou první manželku Zigunu nechal zaživa zazdít do hradní zdi. Neobměkčil ho ani její pláč. Další den se konala svatba s mladou krásnou ženou.

Přízrak paní Ziguny prochází stále chodbami hradu a můžeme zaslechnout i její pláč. Pan Volf byl za svůj hřích proklet do vlkodlaka a pobíhá za nocí po Horšovském Týně.