Hastrman z Krnova u Štěpánova

Říčka Oskava se pod Uničovem vine kolem Žerotína k malé dědince Krnovu a dále k Chomoutovu, kde vtéká do hlavní řeky země, Moravy. U Krnova byl na Oskavě splav a na něm se zčista jasná uvelebil jednoho dne hastrman. Vyprávěl nám o něm nedávno zesnulý osmadevadesátiletý stařeček Svozil z Moravské Huzové, rodák krnovský. (Poznámka: Zapsáno před rokem 1955).Tak od té doby, co se u krnovské Oskavy usadil ten hastrman, si lidé nestačili stěžovat, jak vypadají jejich louky. Každého rána byla tráva na nich pošlapaná Také strýček Balcárků byl velmi nahněvaný, když viděl tu spoušť na své louce při Oskavě.A když to bylo skoro každý den, nedalo mu to, a jednoho večera se vydal k Oskavě na číhanou. Sedl si do křovin a čekal, co se bude dít.Dlouho bylo ticho. Až bylo k půlnoci a vyšel měsíc, najednou se z Oskavy vyškrábe malý mužíček, a rovnou na Balcárkovu louku. A zde se pojednou roztančil, pobrukuje si k tomu svým chraplavým hlasem. Strýček se dlouho koukal na ten hastrmariův tanec, ale pak si vzpomněl na tu pošlapanou trávu, a už se dál neudržel. Když byl k němu hastrman obrácen zády, přiskočil rychle k hastrmanovi, vrhl se na něho, a než ten se nadál, byl v pytli. Pytel si pantáta přehodil přes rameno a vítězoslavně se ubíral k domovu. Hastrman se v pytli házel, prosil, aby ho strýček pustil, ale ten nic. Jen povídá: „Já ti dám za tu trávu na pamětnou!“ Když přišel domů, tetička Balcárková právě vysazovala chléb z chlebové pece. Pec byla ještě vřelá, a tož co shastrmanem, když dělal takovou škodu? „Do pece sním,“ povídá strýček, a v okamžiku byl hastrman v peci. To jste měli slyšet, jak křičel a naříkal a jak prosil, aby ho strýček už pustil z pece ven. A jak ^ sliboval, že už nikdy nebude dělat škodu na trávě! Pantáta ho nechtěl zpeče pustit, ale konečně, na přímluvu tetičky, která už nemohla slyšet vodníkovo naříkání, ho vypustil… To jste měli vidět, jak upaloval k Oskavě… Od té doby už nikdy nebyla tráva na Oskavě pošlapaná. .. Krnovský hastrman se asi odstěhoval jinam.