O krásné a kruté panně Miladě

Podle legendy prý kdysi sídlil na Lichnici šlechtic Čestmír z Lichtenburka, který si velmi přál mít syna. Narodila se ale dcera a manželka při porodu zemřela. Dcerku Miladu tedy vychovával sám, ale vlastně jako chlapce. Jezdila na koni jako muž, uměla bojovat s mečem i kopím i střílet z kuše. Byla šikovná, ale při takovéto výchově jaksi zhrubla.

Když vyrostla a její otec se začal poohlížet po vhodném ženichovi, bránila se tomu, a když nic nepomáhalo, dala si alespoň podmínku, aby byl ženich lepším jezdcem než ona. Přikázala, že případný nápadník musí vyjet v plné zbroji na úzký skalní výběžek nad hlubokou roklí, a navíc se tam třikrát otočit. Domyslela si, že v tak hrozné zkoušce nemůže nikdo obstát. Milada byla ovšem prý velmi krásná, a tak se přece jen na Lichnici sjeli urození rytíři. Všichni však skončili v rokli – šest mladých životů bylo zmařeno z Miladina rozmaru. Její otec se trápil tím vědomím a brzy zemřel.

Další nápadníci se nehrnuli, až jednou se ohlásil hrabě Jan, který se vrátil z výpravy do Svaté země. I on však skončil v rokli. Několik dní nato přijel osmý nápadník. Ten se Miladě velmi líbil. Byl tajemný, ani se nepředstavil, neboť podotkl, že představit se může, až pokud přežije zkoušku.

Milada bojovala sama se sebou. Ráda by smrtící zkoušku odvolala, ale to nebylo tak jednoduché, vždyť sedm rytířů kvůli tomu zahynulo. Nakonec dala pokyn, aby se rytíř rozjel.

Ale – oním neznámým byl hrabě Dětřich, mladší bratr Jana. Nechal podkovat kopyta svého koně diamanty, aby mu neklouzala po skále. Ve zkoušce tedy ke všeobecnému údivu obstál. Pak však sňal kuši z ramen a přiznal, kým je. Než se Milada vzpamatovala, zasáhla ji střela přímo do srdce a rytíř ujížděl pryč. Hrabě Dětřich se prý později připojil též ke křížové výpravě do Svaté země a padl v boji. Hůře bylo s duší Milady. Noc co noc údajně bloudí troskami hradu a kvílí a teskní nad osudem svým i sedmi mrtvých rytířů.