Neškodný domácí skřítek

V jednom statku v Dolních Pasekách, poblíž minerálního pramene, mívali dříve čarodějnou knihu. Měla své stálé místo u trámu pod stromem. V domě s ní uměl zacházet jen starý hospodář, nikdo jiný se jí nesměl ani dotknout. Jednou v neděli byl mladý sedlák sám doma. V domě bylo ticho, bylo slyšet jen tikání starých pendlovek. Najednou sedlák zaslechl za dveřmi světnice nějaký šelest. Překvapeně naslouchal, ale když to nechtělo ustat, šel se podívat za dveře. Tam však bylo úplné ticho. Posadil se zase klidně ke stolu a zapálil si svou faječku. A přece, co to jen může být? Venku před dveřmi světnice se zas něco tiše, ale zřetelně pohnulo. „Vkradl se tam snad někdo, třeba nějaký zatracený pobuda ze silnice?“, pomyslel si sedlák. Tiše se přikradl ke dveřím a naslouchal u klíčové dírky. Skutečně! Nyní slyšel zcela zřetelně, že se tam venku kdosi v něčem hrabe. Trochu již vzrušený, sundal silnou sukovici, která visela na koženém poutku vedle dveří. Pak rázně vyšel ven. V tom okamžení bylo ticho, nic se ani nepohnulo. Teď to bylo mladému sedlákovi jasné. V domě zřejmě není něco v pořádku. Co si počít? Zde mohla pomoci jen otcova čarodějná kniha. Váhavě sáhl nahoru pod trám po knize vázané ve vepřovici. Nebylo mu tak docela lhostejné, že drží v ruce otcův největší poklad. Nejraději by knihu vrátil zpět na její místo. Mohlo by se s ní ledacos natropit. Ale vtom již slyšel zvenku tichý šramot, ba najednou se ozval rachot, jako by se zřítila celá police s konvicemi. Sedlák sebou leknutím až trhl. Pak spěšně otevřel čarodějnou knihu a ke své radosti našel i to místo, odkud otec tenkrát, když byla celá obec vzrušena nepřetržitými taškařicemi, vyčetl mocné zaříkávadlo. Náhle začal venku znovu pekelný rámus. Tu rozrušený sedlák pracně přeslabikoval těch pár řádek, které měly pomoci. Dosáhl však pravého opaku. Venku to začalo běsnit. Ozýval se rachot, řinkot, klapot, funění a mňoukání, jako by se tam rozpoutalo peklo. Sedlákovi vystoupil na čele pot. Udělal snad všechno obráceně, že ten strašný duch začal v domě tak děsně řádit a zuřit? Prošlo mu myslí, jestli by snad nebylo dobře přečíst zaklínadlo opačně, zprava doleva. Jednou slyšel, že se tak nesprávné zaklínadlo může zase zrušit. Jak myslel, tak udělal. Díky Bohu to pomohlo. Venku se to pomalu uklidňovalo a konečně bylo docela ticho. Ještě arci chvíli trvalo, než se sedlák odvážil vyjít ven. Opatrně otevřel dveře a obhlédl chodbu. Nikoho nebylo vidět. Ale počkat. Nepohnulo se něco tamhle v almaře? Otevřel ji nahoře a v tom okamžiku přeletěl kolem jeho obličeje černý čert s žhnoucíma očima. Sedlák sebou cukl, že málem spadl ze schodů do otevřených dveří sklepa. Když se zase postavil na nohy, čert tam nebyl. Byla to jinak velmi hodná kočka, která si hověla v almaře a byla v ní nedopatřením uvězněna.