Javorová brána

Vznik brány vysvětluje několik pověstí:

1)

Majitel pozemku vysadil při narození každému ze svých synů javor. Po letech musel své syny poslat do 1. světové války, kde jeden padl. Otec ve své bolesti svázal mladé javory k sobe, že se ze dvou kmenů vytvořila jediná rozložitá koruna symbolizující splynutí oplakaného syna se synem, do kterého vložil svou novou naději.

2)

Vlastník pozemku zasadil javory koncem 19. století, aby svým synům ukázal, jak si mají být v životě oporou. Chlapci vyrostli a jejich cesty se v 1. světové válce rozešly. Když se vrátili zpět, jejich otec již nežil, ale oba stromy jim dávaly sílu a naději ve strastiplném životě. Oba bratři žili se svými rodinami ve svornosti až do konce svých dnů. Měli štěstí, že se nedočkali poválečného odsunu místních obyvatel. Traduje se, že kdo by chtěl bránu pokácet, tak do roka zemře.

3)

Jiná pověst vypráví o době asi před 100 lety, kdy u vstupu na pozemek u chalupy rostly dva mladé javory. Zamilovaný majitel chtěl své lásce ukázat, že jejich společný život bude jak v ráji. Začal k sobě přibližovat kmeny javorů tak, aby vytvořily bránu do ráje. Až v době, kdy měli vnoučata, byla brána tvořena silnými kmeny.

4)

Jiná z pověstí o vzniku: Hospodář žijící v přilehlém domku měl nezdárného syna. Neustále jeho nezbednosti omlouval a spoléhal na to, že syn odroste, dospěje a dostane rozum. Jenomže léta synovi přibývala a kýžený rozum stále nepřicházel. Za to však docházela hospodářova trpělivost, a tak synka jak se patří, zapřáhl do hospodářství. Ty léta pod otcovou péčí nikdo chlapci nezáviděl. Pravdou prý však je, že z něj nakonec vyrostl řádný a pracovitý chlapík. Hospodář na památku toho svázal větve dvou javorů jako doklad toho, že na výchovu není nikdy pozdě a i staré dřevo lze ještě ohýbat.