O zjevení dívky

Staré záznamy předkládají svědectví mnohých lidí o zjevení dívky, které se objevovalo mezi troskami při západu Slunce. Zjevení procházelo kameny i kmeny stromů, jakoby všechna matérie najednou ztratila neprostupnost, ztrácelo se v obláčcích jemného dýmu, aby se zase po chvíli zhmotnilo do viditelné podoby, v níž přistoupílo k člověku, který byl svědkem tohoto nepochopitelného jevu. K lidským očím se přiblížila nádherná dívčí tvář, z níž vanula vůně neznáma a vzdálených světů. Ústa, aniž by se pohnula, vyprávěla o věčném prokletí těch, kteří nepoznali smysl svého života. Poté se přízrak rozplynul, ozvěna hlasu se ztratila ve větvích stromů a člověk pochopil, že i na zemi jsou místa, kde se protínají dráhy vícera světů. A právě na těchto místech vstupují přízraky lidem do duší, aby člověku připomenuly, že nežije jen jednou. Těžko říci, co se opravdu přihodilo lidem, kteří přicházeli ke stráleckým rozvalinám, ale mnozí vypovídali, že právě zde při západu slunce porozuměli tomu, co od nich vlastní osud požaduje.