Komořanští rybáři

Komořanští rybáři byli velmi zbožní. Nebylo rodiny, aby se v ní otec a či matka hromadně se členy rodiny ráno a večer nemodlili. Také kostel všichni velmi pilně navštěvovali. Když poznala jejich zbožnost kněžna z Lobkowitzů, věnovala komořanské kapli mnoho menšího náčiní. Dané slovo měli ve veliké úctě. Podáním ruky pečetili úmluvy. Při tom však měli v úctě staré listiny, které jim zaručovaly problematická práva a výsady. Listiny pečlivě uschovávali v plechové schránce v tajném oddělení obecní pokladny. Rybáři nosili ve všední dny hrubé plátěné kazajky a kalhoty. V neděli a ve svátek, když šli do kostela, nebo když zasedala rybářská obec, nosili sametové vesty, kalhoty stažené do vysokých vyleštěných bot, kabáty tmavé s dlouhými šosy.

Protože jezero nevynášelo tolik, aby dávalo celé živobytí, hleděli si rybáři hlavně zemědělství. Byli vlastníky nemnoha polí, která dávala jen nepatrnou úrodu. Proto zbýval jen chov dobytka. Trávy bylo v okolí jezera dosti. Když pak postupem doby vznikly na jezeře četné ostrůvky, bylo povinností hlavně žen rybářů, aby na vorech se plavily na ostrůvky, trávu tam nažaly a dopravily ji opět na břeh. Zacházeti s vory učily se již od útlého mládí. Proto mladí rybáři neradi brali si za ženy cizí příslušnice, které neuměly s vory zacházeti.