Vlčí deska
Kdo někdy pozoroval břeh rybníka či tůňky, to určitě zná. Ke kraji proklouzne vlnka a zvedne kal s drobným pískem a když se usadí, objeví se cosi - zázračně čisté a netušené. Pak se vlnka zhoupne zpět a mrak kalu zase vše pomalu zakryje. Napadlo mě, že na takové šplouchání si někdy hraje i krajina, i když místo vody tu rozhoupává čarovné vlnky čas.
Roku 1833 padla jedle u Zadních Doubic. A jakoby šplouchla vlna - spod vrstvy humusu a jehličí se na svět vynořil nápis staré Vlčí desky - Wolfstafel. Místu, kde vyúsťuje na Mlýnskou úboční cestu stezka z Dolního (saského) mlýna, hned ubylo na opuštěnosti. Lesník Rudolf Heřmanovský to tehdy cítil nejinak a dal nápis na desce obnovit. V překladu zní takto: Jméno moje bylo lesní Grohman Jan, já za svého mládí jsem byl v těchto lesích znám. Když jsem jednou tudy svoji cestu zvolil, nenadále zde pod skálou dva vlky jsem skolil. Posléze i na mne smrtka ukázala a z tohoto světa pryč mě vzala. Kdokoli se kolem této skály budeš ubírati, řekni: Bože, rač té duši odpočinek dáti ! Stalo se léta Páně 1640. Vlčí deska byla svým umístěním v opuštěném hraničním lese předurčena k tomu, aby v tichosti zmizela pod lesní peřinou trav a jehličí. O její návraty na světlo Boží se však čas od času kdosi pokoušel. Svědčí o tom nápisy u desky:"Obnovit dala 1747 Rosina Grohmanová." a "rovněž 1789 pan lesní Václav Pompe." Přišla šedesátá léta našeho století. Zase se jedna vlna vracela zpět a při rozšiřování lesní cesty s sebou smetla i Vlčí desku. Zdálo se, že je konec poodhalování jedné malé stopy jednoho člověka dávné doby. Zůstala po ní jediná fotografie, kterou při svých vlastivědných toulkách v 30. letech pořídil německý učitel H.Lemme z Drážďan. Místo, kde bývala, několik let připomínala pouze dřevěná deska. Ale zase šplouchla další vlna - a několika lidem se začalo stýskat, že už si nikdo na ten krásný, starý lesní nápis nemůže sáhnout. Tak byla rozehrána prozatím poslední partie té malé hry. S použitím jediné fotografie a rad konzervátora J. Doležala z Okresního muzea v Děčíně, vznikla nejprve sádrová maketa a posléze i odlitek - kopie staré Wolfstafel. Problém s její přepravou vyřešil služební gazík jetřichovických pohraničníků a od 16. srpna 1986 je Vlčí deska opět na svém místě.