Klekáníček

Je to malý mužík usměvavé tváře, který chodí po kolenou. Je malý, hrozný, má rohy, bere děti do pytle. Pak je zabíjí nebo topí, nejčastěji v hnojůvce. Zanáší je do podzemní skrýše pod zvonicí. Mlátí s nimi o kamení nebo o taras a pak je dá roztrhat psům. Někdy tluče dětem do pat cvočky nebo je posazuje na cvočky na špalek.

Navečer zachází do vsi a straší a chytá i dospělé. Boháče drápe nehty a volá:

Boháčku, roháčku, tady tě mám, kalhoty ti vypráším!''

Chodí na skály, z nichž lidi shazuje. Někdy je řízne do paty či do krku a přiváže je ke stromu, až vykrvácejí.

Jeden pán si přes varování na vrchu v lese u kříže začal hvízdat. Pod křížem uviděl bíle oděnou postavu, když se přiblížil, zmizela. Na zádech však ucítil velikou tíhu a druhý den našli lidé jeho kostru.

Jednou mluvil uhlíř ve společnosti o Klekáníčkovi velmi hrubě. Když se pak šel podívat k milíři, otevřela se pod ním propast a Klekáníček ho do ní strhl.

Tři opilí muži se cestou z hospody Klekáníčkovi posmívali a chlubili se, že se ho nebojí. V lese pak spatřili dvě světla, která se k nim blížila. Dali se do běhu a spadli do jámy zakryté klestím. Klekáníček řízl největšího posměváčka do prstu, aby viděl, jak je tlustý. Protože se mu zamlouval, zabil ho a na ohni usmažil. Zbyla z něho jen kostra. Druhý den vytáhli lidé zbývající dva muže.

Bohatý sedlák se chlubil, že by klidně šel s Klekáníčkem pro poklady. Jednou Klekáníček skutečně přišel a šli spolu ke skále. Sedlák mohl vynášet tak dlouho, dokud jitřenka nezbledne. Lakomý sedlák čas přetáhl a skála se za ním zavřela.

Straší v okolí Rokycan, Oseka a Březiny