Tři Bratři

Přesto že z původního zámku nám toho nezbývá mnoho k vidění, stále po něm zůstalo několik pověstí, kterýma je toto místo v Polance opředeno. Jedna z nich vypráví o časech, kdy spolu na zámku hospodařila tři hrabata a bratři zároveň, kteří byli z neznámého důvodu stiženi trestem. Čin, kterého se dopustili by u běžných lidí znamenal trest smrti, avšak jelikož šlo o urozené pány, bylo jim dovoleno obléct řeholní roucho a tím nechat svůj rod po meči vymřít. Smrt si však nakonec přijde pro každého a jak šel čas vzala si postupně nej staršího a následně prostředního z bratří až veškerý majetek připadl nejmladšímu z nich. S tímto břemenem a otázkou následníctví se však v posledním hraběti hnulo svědomí a rozhodl se nalézt své utajené dítě. Nej mladší z bratří totiž přemožen láskou, porušil trest, kterým byl s bratry svázán a jedné půlnoci se v zámecké kapli tajně oddal s krásnou Annou Dluhošovou, která mu později dala dceru a o které časem ztratil zájem. Anna však už také opustila tento svět, a tak dal hrabě příkaz své dítě najít. Nakonec se našlo. Šlo již o dvanáctiletou pasáčku vepřů v Polsku, která byla dovezena zpět na zámek a vychována jako právoplatná dcera a dědička hraběte. V dospělosti se pak provdala za hraběte Beroldinga. Avšak co se stalo s bratry, kteří nedostáli svého trestu? Údajně ještě dlouho bloudili po zámku a strašili zdejší služebnictvo. Obzvlášť z jedné místnosti se ozývaly pravidelné rány, o kterých se hovořilo, že jde o vyplácení dvou starších bratrů, tomu nejmladšímu za jeho zradu a nedodržení řeholního slibu. Když pak zámek po první světové válce získal nový majitel, měli jeho zaměstnanci v jedné z dutých stěn kaple objevit tři rakve. Šlo o bratry, teď už tři kostry v řeholních rouších, které se při jediném doteku proměnili v prach