Křivé obvinění

Také Mikulovice měly svého času soudní pravomoc odsuzovati své provinilce k trestu smrti a tuto popravu prováděti. Popravní místo bylo u bílého kříže u Jezera na Ambrozkově poli. Zde stála šibenice.

Ve dvoře čís.144 v Mikulovicích sloužilo kdysi děvče. Pěkné a poctivé.

Spořivá hospodyně ukládala si výtěžky z prodeje vajec, drůbeže apod. do nádobí, které bylo složeno na římse nad dveřmi. Jednou uložila do hrníčku zlatku. Po několika dnech chtěla se přesvědčit o stavu svých úspor. Všechno bylo v pořádku, jen zlatka v hrnečku scházela. Prohlédla pečlivě všechno nádobí leč zlatka nikde. Kde by mohla být? Nevzal ji snad někdo? A tu padlo podezření na služebné děvče. Koupilo si přece nedávno pěkný šátek na hlavu! -

Poslouchej, Maruško, někdo mi vzal zlatku. Nebyla jsi to ty ?“ -

Paňmámo, jak mě můžete z něčeho takového podezřívat!“ -„A kdopak ti dal peníze na ten nový šátek,co máš?“: doráží ostřeji hospodyně.

Děvče se červená, klopí hlavu a neodpovídá. Ostýchá se říci, že šátek daroval ji její milý, který zdaleka přišel ji navštívit, aby se s ním nadlouho rozloučila, neboť odjíždí zase daleko na práci. Touto dívčinou rozpačitostí utvrdí se hospodyně v přesvědčení, že Maruška je zlodějkou. Neváhá a jde ji udat rychtáři.

V té době i krádež trestala se smrtí. Maruška mohla se odvolati při výslechu jen na svého milého jako hlavního a jediného svědka. Ten byl však daleko, nepřišel , ani zprávy od Marušky nedostal. A tak nevinné děvče bylo odsouzeno k trestu smrti.

Když ubohá stanula pod šibenicí, proklela všechny a uvrhla na dům,v němž poctivě sloužila, touto kletbou: „Všichni ti, kdo budou žít v tomto domě, nikdy ať nemají štěstí protože budu nyní nevinně popravená.“

V hospodyni, která byla při tom a kletbu slyšela, hnulo se svědomí, utíkala domů a prohlížela všechno nádobí na římse, pátrajíc po zlatce. A skutečně! Našla ji uvízlou za dřevěnou římsou.

Utíká na místo popravní, sotva dechu popadá, ale bylo pozdě! Právě vkládal katův pacholek mrtvé tělo ubohé popravené do jámy vykopané pod šibenicí.