Jak babisko zradilo hradisko

Podle staré legendy stávala na kopci zvaném Hradisko pevná tvrz, v níž sídlil vladyka, dobrý a laskavý pán celého kraje. Tenkrát však nastaly zlé časy moravskému lidu. Krutý nepřítel vtrhl do země, přepadal, plenil a loupil bez milosti. Z širého okolí spěchali všichni do tvrze, aby se zachránili. Dlouho, předlouho trvalo obležení. Vladyka byl však dobré mysli – tajné podzemní chodby spojovaly tvrz s několika okolními vesničkami a ty rády daly, co mohly. Chtěli hrad rozbořit, a dobít, ale posátka byla statečná a odolávala utokům nepřátel. Tak loupeživý protivník je chtěl nechat vyhladovět. Čekali trpělivě, ale bezvýsledně. Poznali, že tvrze jen tak nezdolají. Již byl dán povel k odchodu.

Když tu se k vojevůdci přibelhala nějaká babka. Dlouho s ním hovořila a odcházejíc, svírala v rukou měšec zlaťáků. zavedla je ke studánce Myšího radla, kde odvedli vodu, z kanálu kterým se dostávala do hradu.

Po několika dnech klesaly hlídky vysílením, padali žížní. A tak posádka hradu se vzdala. Již nebylo úniku a vítězové se mstili za dlouhé čekání. Vyplenili tvrz, rozbili co se dalo. K ránu zapálili vetřelci hranici. Od ní se vznítily mohutné zdi a jako hrůzná pochodeň svítila do daleka hrdá tvrz, měníc se v popel a prach.Nikdy už nebyla postavena.

Jen několik vesničanů se tenkrát zachránilo a vrátilo do zpustošených chaloupek. Jejich hněv se obrátil proti té, která je zradila. Marně prchala, marně se skrývala, nic marné bylo zlato, které za zradu získala.

Byla dopadena a vystřelena prakem. Její tělo dopadlo na stráň, které se podnes nazývá „Baba“ a z těch dob pochází i lidové rčení: „Babisko zradilo hradisko“.