O klášterní louce

Málo kdo ví, že nedaleko Bouzova ve směru na Moravskou Třebovou či na Jevíčko se nachází zalesněný vršek Vraní Hora, blízko Vranové Lhoty. Na první pohled krajina neprozrazuje, že zde dříve stával hrad. Ale když najdete místo, kde dříve stával, najdete patrné teréní i když velmi skromné pozůstatky zdiva, předsunutý val a příkopy.Rozměry předhradí lze jen těžko odhadnout.

Nedaleko tohohle hradu stával klášter. Docela malí a chudý, patřila k němu jen jediná louka, hned vedle panských luk. Klášterní sestry byly za to rády, že mají z louky každoročně dost sena pro svůj dobytek. Ale pán hradu byl lakomý a krutý. Přestože měl víc než jeptišky, tak jim to málo nepřál, ale naopak záviděl. A ubohým sestram louku vzal. Jeptišky plakaly a naříkali, ale nic neobměkčilo jeho srdce. A ničím nemohli zabránit ani tomu, že jsi na tu louku neprávem dělal nárok.Naopak se jim vysmál jakoby to byla žebrota, neboť nebyl kdo by se jich zastal, a pán měl k službám zbrojnoše. Proto netrvalo dlouho a na louce se objevili panští robotníci. Začali žnout louku a sušit seno. Tráva byla pěkná, sena bylo hodně a klášterní sestry se zmohly jen na to se dívat. Večer co večer chodily na louku a žalostně plakaly nad uloupeným majetkem.

Ale né nadarmo…něco se stalo. Seno na louce už bylo usušené a robotníci je shrabali do kopek. Kopek bylo tolik, že stály málem jedna vedle druhé. Ale když se mělo seno vozit do panského dvora, přihnala se prudká bouřka s lijákem a voda odnesla všechno seno do potoka. Rytířová chasa nesklidila nic.

Otava na louce byla toho roku taky pěkná. Ale sotva ji robotníci usušili, strhla se bouřka, proudy vody odnesly píci a do panského dvora zase nepřišlo ani stéblo. To se opakovalo příští rok znovu se senem i s otavou. Rytíř zuřil a mstil se jeptiškám, jak jen mohl. Ty ubohé nakonec klášter opustily a odstěhovaly se jinam. Ale z klášterní louky neměl rytíř ani v dalších letech užitek. Všechno seno i otavu odnesla vždycky voda, ačkoliv na jiných lukách bývala sklizeň dobrá.

Lidé ve vesnicích litovali klášterní sestry, že je lakomý rytíř připravil o poctivý majetek. A na památku toho, že jeptišky o louku tolik plakaly, nazvali ji Plaček. Hrad i klášter hodně dávno zanikli, ale louka Plaček zůstává. Seno z ní se podaří malokdy sklidit. Dosud je odplavuje voda – rytířův čin není zapomenut.