Dům u Baziliška

V Českém Krumlově v Soukenické ulici č. p. 35 stojí dům, kterému se říká „U Baziliška“. V tomto domě kdysi žila hodná paní Rozálie se svým manželem, dvěma syny a malou dcerkou. Na dvoře tohoto domu stávala velká studna, ve které pramenila voda s úžasnou léčivou mocí. Jelikož byla paní Rozálie nesmírně dobrá a milovala jak lidi, tak zvířata, dovolila komukoliv z této studny vodu brát. Jednoho dne se jí v hospodářství vylíhla černá slípka. Lidé paní Rozálii varovali, že ji má hned zabít, jinak se z jejího prvního vejce může vylíhnout bazilišek. Paní Rozálie však nedokázala malé kuřátko sprovodit ze světa, a tak z něj vyrostla slepice, která po čase skutečně snesla své první vejce. Neopatrností jedné služebné se toto vejce dostalo pod kvočnu a opravdu se z něj vylíhl bazilišek – odporné stvoření připomínající malého draka. Netvor se okamžitě usídlil ve studni. Nejenže voda rázem ztratila svou léčivou moc, ale stala se dokonce otrávenou a zcela nepitnou. Od té doby stíhala rodinu tragédie za tragédií. Paní Rozálii postupně zemřel manžel i oba synové; zůstala jí jen malá dcerka, která nesla jméno po ní. Paní Rozálie byla zoufalá a obrátila se pro radu na místní čarodějnici Annabelu. Ta jí prozradila, že bazilišek je jen jedním z jejích problémů. Poradila jí, aby na hřbitově našla prkno z vykopané rakve, ve kterém je vypadlý suk. Toto prkno si měla upravit tak, aby se jí vešlo do kabelky, a při nedělní mši se skrz onen otvor podívat na sousedy v kostelních lavicích. Koho ze sousedů uvidí sedět čelem k ní, a ne k oltáři, ten jí škodí. Zároveň ji však varovala, že nesmí vůči této osobě cítit zášť; naopak se za ni má co nejvroucněji pomodlit, a teprve pak se vše začne obracet k lepšímu. Rozálie udělala vše, co jí čarodějnice poradila. Během bohoslužby se nenápadně podívala skrz díru v prkénku. K jejímu obrovskému údivu uviděla čelem k sobě sedět slečnu Stázičku – svou sousedku a ženu, která byla v celém městě velice oblíbená a vážená. Rozálie sice zpočátku pocítila vztek a zášť, ale včas si uvědomila slova čarodějnice, uklidnila se a co nejvroucněji se za slečnu Stázičku pomodlila. Téhož večera na dveře stavení zaklepal tovaryš, který prosil o přenocování a trochu vody k pití. Paní Rozálie poslala čeledína k sousedům pro vodu, což přišlo tovaryšovi divné, když mají na vlastním dvoře takovou ohromnou studnu. Paní Rozálie mu proto vypověděla celý smutný příběh s baziliškem. Tovaryš jí slíbil, že tento problém vyřeší, ale bude k tomu potřebovat velké zrcadlo. Následujícího dne přesně v deset hodin dopoledne tovaryš spustil zrcadlo do studny. Bazilišek se svého obludného odrazu lekl natolik, že vydal strašlivý skřek a na místě pošel. Tovaryš jim následně poručil studnu vyčerpat a vyčistit, jen střepy z rozbitého zrcadla měli nechat ležet na dně, aby se netvor už nikdy nemohl vrátit. V ten samý okamžik, kdy zemřel bazilišek, se o pár domů vedle skácela k zemi mrtvá i slečna Stázička. Jak se později paní Rozálie dozvěděla od čarodějnice Anabel, Stázička kdysi velice milovala jejího manžela. Když se pak oženil s Rozálií, Stázička celou její rodinu tajně proklínala a nenáviděla. Bazilišek byl zhmotněním této černé nenávisti, a když zemřel, vzal si s sebou i svou tvůrkyni. Rozálii také vysvětlila, že Stázička nebyla v jádru úplně zlá – měla jen zlomené srdce a takové srdce občas nasaje obrovskou nenávist, i když je člověk uvnitř vlastně dobrý.