O pokladu dominikánského kláštera

Z obavy před Švédskými vojsky vybudovali šumperští občané množství dlouhých a úzkých chodeb, ve kterých by se mohli skrýt a také uschovat svůj drahocenný majetek. Nejvíce chodeb vzniklo pod bývalou tržnicí v blízkosti morového sloupu. Uvnitř měšťanských hradeb stál dominikánský klášter. V té době skrýval obrovské bohatství. Také mniši chtěli ukrýt svůj poklad před švédským vojskem. Věděli, že v bezpečí bude pouze mimo zdi kláštera. Hledali proto v okolí města vhodný úkryt, až našli v nedalekém lese malou jeskyni, kterou potom rozšířili klenbou. Jedné tmavé bouřlivé noci vyrazili mlčící mniši s pokladem za brány města. Stráž hlídala, aby nikdo z obyvatel Šumperka město neopustil. Chtěli tak zabránit tomu, aby jeskyni nenašel někdo nepovolaný, skrýš nebyla vyhrazena a klášterní poklad nebyl odcizen. Po několika hodinách se mniši vrátili zpět, jen jeden z nich zůstal v jeskyni jako strážce pokladu. Žil zde poklidně a odloučeně jako poustevník. Jednoho dne mnich ze svého úkrytu na chvíli odešel. Na zpáteční cestě narazil u jeskyně na muže, který ji právě opouštěl s pokladem. Svůj lup měl svázaný do velkého rance. Mnich k němu přátelsky přistoupil a začal mu vysvětlovat, že tento majetek patří církvi a pokud jej odnese, dopustí se svatokrádeže. Cizinec však očividně nechtěl poklad vrátit, a tak se mu mnich vzepřel. Zloděj svou kořist položil na zem, starého mnicha odvlekl do tmavého kouta jeskyně a tam ho uškrtil. Poté rychle naložil ukradený poklad na záda a chystal se z jeskyně utéct. Tu se náhle těžké balvany z klenby uvolnily, strop jeskyně se zřítil a hříšník byl pohřben v sutinách. Vchod jeskyně byl zavalen kamením z klenby a lupič byl tak potrestán za svůj čin. Ve městě nikdo netušil, jaký zločin les ukrývá. Švédové odešli, válka skončila a byl uzavřen dlouho očekávaný mír. Všechno bylo jako dřív a měšťané pospíchali, aby své ukryté bohatství vynesli na denní světlo. Také mniši se vypravili – tentokrát slavnostně za doprovodu všech obyvatel – vyzvednout klášterní poklad. Ale jaká hrůza! Jeskyni našli zbořenou a na místě, kde stály donedávna staleté stromy, zbyla jen suť kmenů a kamenů. Hledali a kopali dlouho, ale poklad nenašli. Na místě hrůzného činu vystavěli věřící z kamenné sutě kapličku, která ale časem zanikla a místo, kde stála, už nelze najít. Jednou v roce, v den nanebevzetí Panny Marie, když zvony klášterního kostela svolávají k bohoslužbě, může osamělý pocestný jeskyni s pokladem uvidět. Je – li rychlý a obratný, může poklad získat. Ale běda tomu, kdo je pomalý a příležitost promarní! Jakmile zvony dozní, jeskyně se za velkého hřmění uzavře a nešťastníka uvězní navždy. Na Štědrý den 1645 obsadilo město opět císařské vojsko a jaře 1646 se zašlo s opevňováním zámku před dálším utokem švédů. kteří stutečně za pár měsícu přišly 29. Října 1646 Obyvatelé okolních vsí museli vybudovat v prostoru dnešní ulice M.R. Štefánika a okolí val, z něhož Švédové ostřelovali zámek. Již 30. října vstoupilo 200 mušketýrů generála Wittenberga do města. Na jeho rozkaz byly strženy hradby a město zůstalo po řadu měsíců nechráněno. Nic nepomohly stížnosti a prosby Šumperských svému pánu Lichtenštejnovi… V okolí zámku se našlo množství kamenných dělostřeleckých koulí, jedna z nich je na trvalou památku ukrutných a nesmyslných válečných hrůz třicetileté války osazena do jižní stěny zámku.