O krnovském hastrmanovi

Nejznámější vodník, uznávaný ostatními z druhu, proslulý svou chytrostí, vtipem, ale také ješitností, žil u jezu na řece Opavě. Měl dvě rozkošné dcerušky, které vyspěly v krásné panny. Za pěkného počasí všichni tři vysedávali na naplavených kládách a pozorovali cestující přijíždějící nebo odjíždějící z města Krnova. Mladé dívky však stále více přitahovala lidská společnost, nudný život vodníkových dcer je nebavil.

Po jistém čase se osmělily a společně navštívily místní hospůdku, kde se zrovna ten den tancovalo. Dívky hned oslovili dva mládenci. Návštěva tancovačky se několikrát opakovala, ale končila vždy stejně. Najednou vodníkovy dcery rychle odešly a zmizely v nedalekých lukách. Nejčastěji s nimi tančil mladý tovaryš Jan, kterému se obě dívky velmi líbily. Jan toužil přijít na kloub jejich tajemného odchodu, a proto je jedné noci doprovázel. Čím déle šli, byly dívky zamlklejší. Když všichni přišli k řece, spatřil Jan za keřem zeleného mužička, který tam čekal na své dcery. Hastrman byl nejdříve nazlobený, ale když slyšel, že dívky Janovi děkují za příjemně strávené chvíle, rozhodl se Jana odměnit. Strčil mu do kapes něco, v čem mládenec rozpoznal drobné smetí. Aniž by Jan poděkoval za podivou odměnu, vydal se k domovu. .. Po cestě se smetí zbavil. Když si doma sundával nohavice, najednou mu něco vypadlo z kapsy a zacinkalo. Jan spatřil stříbrný tolar. Náhle mu došlo mu, že smítko se proměnilo v stříbrný tolar. Okamžitě si uvědomil svou chybu a vydal se k místu, kde smítka vyhodil. Ovšem nenašel nic. .. Z celé hromady mu zbyl jen jeden tolar a vzpomínka na krásné panny, které již nikdo nikdy neviděl.