Vitínský travař

V malobřezenské hospodě U fešáka vyprávěli štamgasti pohnutý příběh o místním mládenci, který našel velké zalíbení v kouření marihuany. Rodiče, sourozenci, ba i ostražití sousedé mu však ze strachu před zákonem zelené rostlinky, které si pro svou potřebu pěstoval na zahradě, soustavně likvidovali. Mladý muž proto hledal odlehlé místo, kde by mohl trávu bez potíží pěstovat. Protože věděl o zaniklé obci Vitín, jeho kroky vedly právě tam. „Sakra, kdyby tu furt necourali turisti, mohl bych to tu osázet celé,“ říkával si.

I když se ve Vitíně travce dařilo, chodil ji pravidelně kontrolovat a radoval se, jak mu pěkně roste. Při jedné z obchůzek uslyšel nezvyklý šramot právě v místech, kde rostlinky vysadil. Vyběhl směrem k políčku, ale po pár krocích strachy ztuhl. Narazil na stádo divokých vitínských prasat i s mláďaty. Dal se na útěk - a najednou pád do hlubin, vlhko a tma! Spadl totiž do staré hluboké studny. V ní strávil tři dny. Bez mobilního signálu, světla a jídla. Pak jej objevili hladového a vyděšeného turisté.

Od té doby se travky nedotkl a z Malého Března se odstěhoval do nedalekých Povrlů. Často jej pak vídávali, jak u místního hřbitova zasněně hledí přes řeku do tajemných kopců na druhé straně řeky Labe a pije pivo, z jehož etikety se moudře usmívá muž s doutníkem.