O vodníkovi

Z vyprávění Barbory Jáčové ze samoty Bláto (Javorník čp. 34) narozené roku 1841 a Kateřiny Čihákové výměnkářky z čp. 36 v Proseči narozené roku 1853. Zaznamenal učitel Václav Havel ve vlastivědném sborníku českého severu: Od Ještěda k Troskám vydaného roku 1926-1927.

„Tak tu byl f Padouchově jeden dědeček, starej uš, a dycky nosil ňáký vobili, asi věrtel, a dyž přišel támhle doprostřed mezi lesy na louku, tak tam byla taková vrba stará a po tou vrbou byla taková malá studánka; a jak tam přišel ten dědeček s tim pytlem, tak uš mněl hastrmana na pytli, uš nemoch s fleku - tůze těškej! „Prosim tě, jen mně pust, anebo bych tu zahynul!“ A to slovo řek, už byl pytel lechkej a uš moch utikať domu. Vodník!"

„Muj otec, dyž byl malej chlapec, pás dobytek v Babidolech. Jednou dyš hnal Žikšovou stráněj nahoru, viděl že na smrku se houpal malej chlapeček a křičel na děti: „Phote sem, phote sem, já vás thaky pohoupám.“ Měl červenou čepičku, zelenej kabátek a u kalhot měl řemínky celý ucouraný. Stará Maťouka (z čp.13) ho taky viděla“.

„Na Proseči „ve mlejnku“ (čp.12) mněli hastrmana na peci. Často prosil vo žičku vodu. Dyby mu ji byli dali, tak by byl utek. Dyby mu ji byli dali, tak by byl utek a všecky je utopil, ale že mu ji nedali, tak nemoch“.