Památný kámen na Kanciborku

Pověst se hlásí do období napoleonských válek. Poblíž tenkrát ještě nepostaveného mostu přes Libušino údolí mělo dojít ke střetu mezi rakouským důstojníkem a francouzským vojákem. Ze souboje vyšel úspěšněji Rakušan, kterému se podařilo zasadit sokovi smrtelnou ránu. Francouze pohřbili na místě skonu a na hrob mu postavili kámen, na nějž vyryli kříž a meč jako symboly, že padlý byl křesťan a voják. Na událost se časem zapomnělo. Napřetřes přišla znovu díky zámečnickému mistrovi Bouzkovi bydlícím na Kanciborku. Jednoho dne se Bouzkovi poškodil komín, a tak se mistr vypravil kolem stavení, aby našel nějaký vhodný kámen.

Nedaleko od domu narazil na pěkný kousek, který se mu právě hodil. Netrvalo dlouho a kámen byl zasazen do otvoru v komíně a zapraven maltou. Když ale večer u Bouzků zatopili, ozvalo se strašidelné naříkání v řeči, které nikdo nerozuměl. Vše se každý večer opakovalo a sten vždy ustal až nad ránem, když kamna vyhasla. Vystrašený mistr se proto vydal na radu k panu faráři. Důstojný pán správně usoudil, že kámen se symbolem kříže a meče byl náhrobkem padlého vojáka, jehož klid tak byl narušen. Poradil proto Bouzkovi, ať kámen vrátí na své místo a strašidelné naříkání jistě ustane. A dodejme, že měl úplnou pravdu. Kámen, zazděný do opěrného tarasu podél silnice do Boroviny, byl k vidění ještě v 70. letech minulého století. Při stavbě průtahu městem, i když se počítalo s jeho uschováním, se bohužel ztratil.