O Fekstovi

První:

Po jedné válce byl prý majitelem statku čp. 9 cizí voják – důstojník. Byl úplný samotář, nevlídný, s nikým se nestýkal. Byl to cizák. I lidé se mu vyhýbali, stranili se ho. Když však v kterýsi jarní čas vůbec nevycházel z domu, vnikli lidé do stavení a nalezli ho mrtvého. Odnesli ho do umrlčí komory, která stávala na západní straně hřbitova, rozkládajícího se kolem kostela. Tam ho uložili, a poněvadž tehdy fary v Hlavně nebylo, musil čekati na příležitostné pohřbení. Ale dlouhý a dlouhý čas nikdo neumřel, a tak na mrtvého oficíra v umrlčí komoře zapomněli, až tam úplně vyschl na kostru, kostlivce. Když tu kostru potom v márnici našli, všichni hrůzou užasli. Každý se jí bál, a proto zůstala v koutě komory pohozená. Lidé se v noci hřbitovu vyhýbali. Báli se, aby je Fekst, jak se asi ten cizí oficír jmenoval, neuškrtil.

Druhá:

Když leželi po Hlavnech a okolních vesnicích „kurasíři“ (kyrysníci), byl Hlavně Sudově v čp. 32 hostinec. Majitelem byl nějaký Borecký. A v této hospodě vyprávěli sousedé soldátům hrůzostrašné věci o Fekstovi v umrlčí komoře. Jeden kurasír se chlubil, že by se Feksta nebál a že by ho třeba teď v noci sem do hospody přivezl. Sousedé mu odporovali a uzavřeli s chlubivým kurasírem sázku o sud piva. A skutečně! Statný voják byl za chvíli zpět i s Fekstem. Posadil kostlivce k sudu piva, dal mu plecháč (máz) do ruky, by se z výhry také napil. Když byla sázka dopita, vsedl na kůň, Feksta posadil před sebe a vyjeli ze Sudova Hlavna. Ale dlouho se nevracel. Šli ho tedy hledati. Při měsíčku viděli, jak se v poli pase jeho kůň a naproti myslivně našli uškrceného kurasíra. Na hrdle prý měl temné skvrny. Věřili, že ho Fekst uškrtil. Vojáka pochovali na hřbitově a Feksta pohřbili pod kamenné schody u sínce kostela. Od těch dob Feksta nikdo neviděl. Křížek u Sudova Hlavna při silnici stojí na památku kurasíra.