O zámeckém strašidle

Za starých časů se v šumperském zámku zjevovala tajemná jeptiška. Jedním z těch, kteří se s ní měli setkat, byl šumperský měšťan Dominik Martinke. Když mu bylo asi pětadvacet let, vracel se jedné letní noci domů ze zábavy v městské střelnici. Právě když procházel kolem zámku, odbíjela půlnoc. V dolních oknech východního křídla spatřil jasné světlo. Martinke byl zvědavý, a tak se přiblížil k budově. Okna byla vysoko, ale pomocí stromu se vyšplhal na jejich sokl a nahlédl dovnitř. Zprvu rozeznával jen skromně vybavenou školní místnost. Pak světlo zesílilo. A přímo před ním se náhle objevila bledá postava jeptišky. Neřekla ani slovo. Jen mu podávala svazek klíčů. Martinke se strašlivě lekl. Vykřikl, ztratil rovnováhu a spadl ze soklu na zem, kde zůstal v bezvědomí. Když ho později našli kolemjdoucí, odnesli ho domů. Zážitek ho natolik zasáhl, že těžce onemocněl a jeho stav byl údajně velmi vážný.

Tím však podivné zjevení neskončilo. O několik let později byl v městském vězení v Kapsově věži, která stávala u jihovýchodního nároží východního křídla zámku, uvězněn tulák jménem Vogl. Uprostřed noci probudily žalářníka Franze Kapse zuřivé rány na dveře cely. Když přiběhl ke kobce a otevřel ji, Vogl mu padl k nohám a zoufale prosil, aby ho pustil ven. V cele se mu totiž zjevila strašlivě bledá jeptiška. A stejně jako před lety Martinkemu i jemu podávala svazek klíčů. Vogl byl tak vyděšený, že prosil Kapse, zda by směl alespoň do rána ležet u prahu jeho bytu. Sliboval, že bude tiše jako myška. Kaps se nakonec nechal obměkčit. A Vogl se prý od té doby Šumperku raději vyhýbal velkým obloukem.

Kdo byla tajemná jeptiška a proč rozdávala klíče, už pověst neříká. Snad měly odemykat některou z dávno zapomenutých zámeckých místností. A nebo vedly k něčemu, co mělo zůstat navždy ukryto.

A tak i šumperský zámek má stejně jako každé správné staré sídlo své strašidlo.