Kamenný vrchní

Západně od Staňkovic směrem k Dlouhému vrchu stojí skoro čtyři metry vysoký kamenný sloup, jehož část se podobá lidskému obličeji. Lidé v okolních vsích dodnes vyprávějí pověsti o muži, který tu zkameněl. Podle nich se také sloupu říká Kamenný vrchní.

Podle první verze vznikl kamenný monolit takto: v době robotní povinnosti poddaných hádal se v těchto místech lakomý vrchní správce velkostatku s hajným. Hajný podle nadřízeného zastřelil pro svoji potřebu několik zajíců. Čestný myslivec tvrdil, že to není pravda, a když viděl, že jeho obhajoba správce nezajímá, vykřikl: „Na znamení, že pravdu mluvím, nechť vytryskne ze země pode mnou pramen." Voda ze země nevystoupila. Naopak vrchní jako smyslů zbavený zakřičel, že jestli jsou hajného slova pravdivá, ať sám zkamení. Myslel si zřejmě, že pokud voda po slovech hajného nevytryskla, nestane se nic ani v jeho případě. Po chvíli však hajný s hrůzou pozoroval vrchního. Zloduch se zpočátku nemohl ani hnout a postupně tuhnul, až se celý proměnil v jeden velký balvan.

Druhá verze pověsti o původu kamene u Staňkovic vypráví opět o zlém vrchním. V tomto případě mohly za jeho zkamenění lakota a touha po mladé a krásné dceři chudých rodičů z nedaleké vsi.

Bohatému úředníkovi se zachtělo manželky a vyhlédl si krásnou a hodnou dívku. Nabídl rodičům, že se o ně postará, vezme - li si jej děvče za manžela. Rodiče však měli své dítě velmi rádi, a ačkoliv by díky penězům správce panství byli zaopatření, po nářcích dívky úředníka odmítli. Sami uznali, že by jejich dítě mělo celý život zkažený. Vrchní se však urazil, a kde mohl, rodině škodil. Došlo to tak daleko, že se chalupník i s rodinou musel z panství vystěhovat.

Lidé však měli hodného domkáře, jeho ženu i krásnou a milou dívku rádi. Když si zabalili skromný majetek, vyprovázela rodinu celá ves. Za průvodem se však křovím podél cesty z vesnice plížil i správce.

Poslouchal nářek místních obyvatel a slyšel i nadávky na svou adresu. Začal se bát, co kdyby ho najednou někdo v houštinách u cesty objevil. Chtěl utéct, ale nemohl se hnout z místa. Zkameněl. Dodnes tam tedy pro výstrahu všem ční u cesty jeho postava.