Černý kůň se žhavýma očima a les Holubice

Kdysi zde o polednách řezal chudý bednář z Troubelic mladé břízky na obruče. Najednou se před ním zjevila mladá paní v bělostném rouše a ostře mu vytýkala, že tak bezohledně ničí životy mladých stromků.Bednář se omlouval: „Dělám to jen z nouze, doma mám nemocnou ženu a děti mají hlad.“ Paní mu pravila: „Chceš-li svůj nuzný život zlepšit a chceš-li i mne učinit šťastnou, učiň, co ti teď řeknu! Zítra v pravé poledne přijď k této bříze. Přijede sem černý kůň, ale bez jezdce. Na jedné straně jeho sedla bude meč, na druhé zlatý klíč. Nejsi-li bojácný a podaří-li se ti chytit vraníka za uzdu a zmocnit se zlatého klíče, vysvobodíš mého drahého manžela, který je v těchto končinách zaklet. Já ti za prokázanou službu zase ukáži, kde je v lese ukryt zlatý poklad. Ale buď statečný, ničeho se nezalekni a ničeho si také nevšímej, ať se děje cokoliv!“Druhého dne před dvanáctou čekal již chudý bednář u břízy. Najednou se zdáli ozval hlas poledních zvonů. V tu chvíli také přiklusal k bříze černý kůň bez jezdce, jak ona tajemná paní předpověděla. Na jedné straně sedla meč, na druhé zlatý klíč. Ale co horšího! Oči koně plály ohněm a i z nozder sálaly plameny. Chvíle napětí, bázně i strachu. Ale pak si bednář dodal odvahy. Chopil se koňovy ohlávky, aby si vraníka přidržel užuž vztahuje ruku po zlatém klíči. Vtom vraník náhle zařehtal, vzepjal se a milého bednáře zdvihl do výše.Bednář polekán pustil z niky ohlávku, spadl na zem, a když se po chvilce zvedl a ohlédl, byl černý kůň i se zlatým klíčem pryč.Jan za sebou zaslechl nějaké zakvílení a povzdech: „Ach, ach, zas musím dalších sto let čekat na vysvobození svého manžela.“Teprve od staré žebrácky se chudý bednář dozvěděl, že kdyby byl černého koně posypal svěcenou solí, jistě by byl manžela tajemné paní vysvobodil a pro sebe získal holubičky poklad.