U Prokšů

Dnes již zanikající statek uprostřed luk nedaleko Ševětína. Obezděná dřevěnice, zvolna rozpadající se hospodářské budovy a zaplevelený sad, kdo by si pomyslel, že ještě před pár lety zde bučely krávy…Dnes je místo ponuré a pověsti o jeho minulosti také. Bylo to v 18. století, kdy naši usedlost obklopovaly rybníky a statek byl baštou spadající pod správu církevní. Na baště bydlel starý baštýř a jeho jediná dcera, na kterou se po smrti ženy upnul. Údajně se mělo jednat o velice líbeznou slečnu, za kterou se scházeli mládenci z okolí. Měli ovšem smůlu, jelikož baštýř byl vypočítavý otec, který svou dceru chtěl výhodně provdat…Proto jakmile se v okolí objevil nějaký jinoch, hnal jej bejkovcem či vytaseným tesákem přes meze až k Ševětínu…Postupně takto odpadali zájemci, kteří vsadili na méně vnadné, o to však dostupnější dívky. Překvapením pro baštýře byl jeden mladík, dnes neznámého jména, který i přes mnohé výprasky, zlámané ruce a holí rozbitou hlavu odolával. Osudem bylo dáno, že se líbil i baštýřově dceři a tak mezi nimi vzniklo pouto…Baštýř nikam nechodil a jen hlídal dceru, jedniným dnem, kdy si vyšel, bylo výročí úmrtí manželky. Tehdy se vypravil do vsi na hřbitov a do místního hostince. Na tento den se připravoval i mladík a jakmile baštýř zmizel za humny už byl ve světnici u své vyvolené. Co čert nechtěl baštýř se z hospody vrátil dříve, než bylo zvykem a uviděl mládencovu ruku na dceřině noze ( některé prameny jsou v umístění ruky přesnější…), zkrátka vytasil tesák a mládencovi usekl ruku. Mladík vyváděl a proto mu porybný usekl i hlavu…Tělo pak zakopal na hrázi svěřeného rybníka. Dceru později dobře vdal a sám zůstal i se svým tajemstvím na baště sám. Rybníky dávno vyschly a dodnes jsou z nich patrné jen zbytky hrází a po jaru i malé kaluže, duch mladíka, který draze zaplatil za svou lásku se za studených nocí zjevuje v podobě useknuté ruky v modré mlze….

Vyprávěla paní Strusková a paní Havlová obě ze Ševětína.