Duch mnicha Tobiáše

Jako každý hrad či zámek má své duchy, tak i Jezeří. Mezi nejznámější patří duch mnicha Tobiáše. Tobiáš býval italský šlechtic, který kdysi patřil mezi významné osobnosti. Zamiloval se však a svou lásku hodlal uchránit všemi možnými způsoby. Přistoupil tedy i na souboj, ve kterém svého protivníka zabil. Rodina mrtvého ale přísahala, že se pomstí. Tobiáš musel uprchnout, aby si zachránil holý život. Bohužel, bez své lásky. Po dlouhém putování se nakonec usadil u tehdejšího hradu jako poustevník. Pravidelně chodíval do hradní kaple, kde rozjímal a modlil se k Bohu za odpuštění. Netušil ale, že své nepřátele má stále v patách a že mu jsou již dokonce nablízku.

Jednoho dne, když se opět vydal na hrad, aby se mohl pomodlit, spatřil mezi stromy neznámé postavy. Chystal se utéct, ale neznámí lidé jej dohonili. Jaké bylo Tobiášovo překvapení, když v nich poznal své nepřátele. Prosil sice za odpuštění a přísahal, že se za duši mrtvého neustále modlí, jenže jeho sliby nebyly nic platné. Byl ubodán k smrti a proklet. Jeho tělo nebylo ani pohřbeno.

Pár týdnů poté si všimlo služebnictvo muže v kápi, který chodíval do místní kaple. Objevoval se tu pravidelně, ale uvnitř kaple nikdy nikoho nenašli. Sotva muž v kápi vešel, jakoby se rozplynul. Na tento úkaz si brzy všichni zvykli a přestali přízrak pronásledovat. Klid zde hledá dodnes, ale stále ho nenašel. Objevuje se na různých místech a je otázkou, zdali jej vůbec někdy nalezne. Povídá se, že duše mnicha Tobiáše dojde pokoje teprve tehdy, bude-li jeho tělo řádně pohřbeno. To se ale nikdy nenašlo, prý je roztrhala a pozřela divoká zvěř.

Podle druhé verze byl Tobiáš obyčejným místním mnichem. Byl to člověk mírumilovný a spravedlivý, proto těžce nesl, že páni kvůli maličkostem předávali své poddané katovi. Na protest vystoupal jednoho dne na nejvyšší hradní věž a skočil dolů. Duch mnicha prý zůstává na zámku, aby ho chránil. Kdykoli má přijít nebezpečí, jsou slyšet jeho kroky v jižní věži.