Bubeníkova lest

V polovině června r. 1643 vtrhlo podle tehdejších zpráv na dva tisícice švédských jezdců z Čech na Moravu. Táhli od Jihlavy na Moravské Budějovice, které zpustošili. Dva jízdní pluky se poté obrátili k Sádku, který bránil moravský pán Vilém Dubský z Třebomyslic.

Hned na počátku obléhání vzkázal švédský generál Wittenberg veliteli sádecké posádky, aby hrad vydal bez boje , jinak že bude hrad dobyt a do základů zničen. Hrdinný obránce však nechtěl ani pomyslet na to, že by se měli vzdát, třebaže si uvědomoval, že jeho nepříliš početná posádka dlouho přátelské přesile neodolá. Krátce ke svým vojákům promluvil: „Je nás hrstka, ale čeho se nám nedostává na počtu, nahradíme statečností a neústupností. Nevzdáme se a do posledního dechu budeme bránit hrad proti cizím vetřelcům. Bůh nás v našem boji posilní.“ Velitelova slova vlila do srdcí obránců víru a odhodlání. Když se posel vrátil do švédského tábora a vyřídil, že se posádka nevzdá, zavelel generál k útoku. Švédi útočili na hrad ze všech stran, al posádka jejich náporu od dvou hodin až do půlnoci statečně odolávala.

Po rozhořčeném boji a útocích, které nevedly ke kýženému dobytí hradu, nařídil Wittenberg boj přerušit. Hodlal svým rejtarům, jejichž řady prořídly, dopřát odpočinek, aby tím prudčeji mohli na Sádek zaútočit ráno. Bojovou přestávku uvítali také obránci. I oni už nezbytně potřebovali odpočinek k obnovení sil a ošetření raněných druhů. Jedním z obránců byl starý muž, hradní hlásný. Ten se dostavil k veliteli a svěřil se mu se svým nápadem: „Žádám vás o svolení , abych mohl opustit hrad. Nebojte se, nejsem zbabělec, nechci prchnout z boje, ale…“ a vysvětlil co hodlá podniknout. Veliteli se bubeníkův nápad zalíbil. Přesto krátce zvažoval pro a proti a po chvilce řekl: „Souhlasím a přeji ti hodně štěstí. Máš nejen statečné srdce, ale i chytrou hlavu. Kéž se tvůj odvážný plán zdaří!“ Hlásný se rozloučil, vzal buben a kryt noční tmou, opustil hrad. Teď jen nepozorovaně projít švédským táborem! Podařilo se. Byla temná noc a pomohlo i to, že Švédi nepostavili hlídky v přesvědčení, že obránci se o noční výpad nepokusí. Jakmile bubeník vešel vešel hlouběji do lesa, začal tiše bubnovat. Nejprve sotva slyšitelně, pak přidával postupně na důrazu a bubnovat čím dál usilovněji. Potom bubnování nakrátko přerušil a za chvíli v něm znovu pokračoval. Ve ztichlém švédském táboře záhy nastal poplach. Vojáci, znepokojeni tímto zvukem, se probouzeli a brzy byli všichni Švédi na nohou. Z obavy, že posádce přichází na pomoc posila, nařídil generál ukončit obléhání. Ještě za svítání pobrali Švédi ze zámeckého dvora dobytek, vyprázdnili sýpku, v Kojeticích zapálili čtrnáct domů, ale od hradu odtáhli s nepořízenou.

Díky statečnému bubeníkovi byl Sádek zachráněn před jistou zkázou.