Komárovští

Bojovali někdy Slované s Vlachy a Francouzi. Když Slovanům štěstí času jednoho stálo na odpor, zajat byl hejtman jejich, vysoce vznešený, a jeden bojovník spolu s ním, kteří oba dáni do vězení a pouty těžkými okováni. Nebylo naděje k vysvobození, a proto bojovník z toho maje rozum, přemýšlel, kterak by mohl aspoň pána svého vyprostiti, aby mohl dále vlasti své ve správách vojenských sloužiti a ji před nepřáteli chrániti. Poněvadž byl k hejtmanu přikován pouty velikými, nebylo jiné pomoci, než uřezati nohu svou a hejtmana oknem s oběma pouty vypustiti. I učinil tak, a hejtman vysvobozený dnem i nocí ke svým pospíchal. Věrný pak onen služebník položil se u díry, kterouž jídlo vězňům dávali, zastíniv schválně okno, kterým hejtman vyšel. Třetího dne porozumívaje, že již pán jeho daleko ujíti mohl, volal žalostně, aby vypuštěn byl k bradýři aneb aby aspoň rychle byl usmrcen, poněvadž se již k ničemu nehodí a bolest nevymluvitelnou trpí. Vyzvěděl od něho strážný, co se dálo, a ihned běžev k hejtmanu svému oznámil mu, co se přihodilo. Tento podivil se velice nad láskou a věrností, kterou služebník pánu svému prokázal, a proto netrestav ho dal mu ránu zahojiti a potomně i svobodného propustil. Přišed domů přijat jest od hejtmana s radostí velikou, nejináče jako vlastní syn, a od knížete svého obdržel nadání, aby nosil na štítě nohu brněnou s ostruhou.