Týnský sládek
Za rytíře Mesenbeka byly na helfštýnském panství zlé časy. Rytíř hromadil majetek a okrádal poddané, kde se dalo, a pořád měl málo. Lidé mu utíkali ze služby a on jezdil po kraji jako čert a koukal lidem v chalupách až do talířů. Těžko se před ním dalo něco utajit. Ve svých službách měl několik panských úředníků, kteří mu pomáhali.
Pod hradem stál panský pivovar. Rytíř nechal v něm vařit pivo a prodával je poddaným, šenkoval kupcům a pocestným, kterých prošlo krajem dost a dost. Ale sládka si udržet neuměl. Brzy každého hnal s křikem ze vrat, že mu prý provaří helfštýnské panství. Až jednou se přihlásil do služby sládek jako valibuk. Rytíř byl zrovna bez sládka, a tak mu přišel vhod. Jen si ho prohlédl, hned na něm vyzvídal.
„A zač ty vaříš pivo?“ ptal se ho a honem počítal, co by mu měl dát za službu, aby na něm vydělal.
„Zač chceš, pane!“ usmál se sládek na rytíře šelmovsky.
Rytíř ani nechtěl věřit svému sluchu. Tohle se mu ještě nestalo. Každý sládek s ním smlouval, a tenhle je povolný. Ještě si nebyl jistý, jestli si z něho sládek nedělá blázny, a zkoušel ho:
„Uvaříš sud za půl kopy grošů?“
„Jestli chceš, pane, uvařím! Ale šlo by to levněji.“
„Tak za kolik pivo uvaříš?“ ptal se rytíř nedočkavě.
„Zadarmo, pane!“ ušklíbl se sládek.
„Jestli mne klameš, dám ti hlavu srazit!“ hrozil mu rytíř.
„Neklamu, pane!“ sliboval sládek. „Máš-li pár doškových střech, bude pivo jako malvaz.“
„A na co ti budou staré došky?“ divil se Mesenbek.
„Dej došky a uvidíš! Tak dobré pivo jsi ještě v životě nepil. Až je navařím, lidé se o ně pobijí.“
Rytíř už se na nic neptal a vzal ho do služby. Hned dal příkaz, aby z panských střech pacholci sundali došky a odvezli je do pivovaru. Lidé se tomu divili a šeptali si, že se jejich pán asi zbláznil.
Sládek začal v panském pivovaře vařit pivo z došků. Panských střech ubývalo a v pivovaře se pracovalo od rána do večera. Nikdo nezahálel a všichni čekali, jak se sládkovi povede.
Za pár dní jel kolem rytíř Mesenbek a zastavil se u sládka. Sotva slezl s koně, hned se ptal:
„Tak jaké pivo jsi uvařil, sládku?“
„Musíš mít trochu strpení, pane! Ještě se neuleželo,“ omlouval se rytíři sládek a vedl ho do sklepa, kde stála řada pivních sudů.
Rytíř byl spokojen, pokýval uznale hlavou a odjel. Za několik dní byl tu zase a chtěl pivo ochutnat. Sládek ho uvítal s omluvou.
„Nezlob se, pane, ale ještě musíš posečkat! Za pár dní bude pivo jako malvaz. Potom se ho můžeš napít, kolik bude tvoje hrdlo chtít.“ Sládek se vymlouval tak dlouho, až si dal rytíř říci, že ještě není pivo hotové.
Tak čekal rytíř celých šest neděl a marně. Jednoho dne se rozzlobil a vzkázal sládkovi, aby hned poslal džbán piva nahoru na hrad, nebo přijde o hlavu. Sládek posla přijal a vzkázal rytíři, že ještě toho dne sám pivo donese. Když posel odjel, vzal džbán a šel do sklepa. Tam natočil z prvního sudu plný džbán piva a vydal se vzhůru k hradu.
Rytíř netrpělivě přecházel komnatou a vztek jím lomcoval. Nikdy nesnášel omluvy a vytáčky a jen sládek ho zatím vždycky umluvil. Teď mu už došla trpělivost. Kdyby byl sládka nepotřeboval, dávno už by s ním zatočil.
Když vstoupil sládek do komnaty, hluboce se rytíři poklonil. Džbán piva držel v ruce jako zlato. Rytíř mu ho z ruky vytrhl, nalil si plný pohár piva a jedním rázem pivo vypil. Sládek žmoulal v ruce čepici a díval se, jak mu chutná. Vtom začaly lézt rytíři oči z důlků a hrdlo se mu stáhlo leknutím. Když nabral dechu, vyhodil pohár oknem a sládkovi vyťal pořádnou facku, jen to hvízdlo. Potom si rytíř sedl na lavici a byl celý bez sebe.
Sládek ani okem nemrkl, vzal džbán a nalil si do druhého poháru. Potom se zhluboka napil, otřel pusu a rozmáchl se, Dal rytíři takovou za uši, že se rytíř Mesenbek skácel pod stůl. Potom se usmál a dobrácky řekl:
„Vidíš, pane, jakou má to pivo sílu? Jen jsme si lízli, už se bijeme. A co teprve, kdybychom měli nějaký ten džbán už v sobě, to bychom se spolu veselili. Takové pivo měli by lidé platit zlatem, a ne penězi.“
Potom se sládek uctivě rytíři poklonil a byl ten tam. Ani na odměnu nepočkal. Když se rytíř vzpamatoval, volal stráže, aby hned vsadili sládka do vězení. Marně však lidi honil, po sládkovi nebylo nikde ani stopy. Dole v pivovaře se už neukázal. Tak se stalo, že byl rytíř zase bez sládka a nebylo nikoho, kdo by mu pivo vařil. A víte, že tak laciné pivo od té doby až po dnešní časy v Týně nevařili?
Pověsti a legendy
