O původu Jaroměřic

Kdysi prý jeden krásný a urozený kníže honil vysokou zvěř a zrovna ten den byl jeho šťastný den. Pádil se svou družinou na krásném bílém koni, který se jmenoval Bělásek. A najednou se ozval štěkot loveckých psů, protože oznamovali, že na mýtině je jelen. Tu kníže vytáhl kuš a vystřelil. Jelen padl k zemi. Kníže se k němu přiblížil a jak si ho prohlížel, zjistil, že je to jelen šestnácterák. Měl z toho velkou radost, ale nebyl sám, kdo z jelena měl radost. Jeho celá družina si prohlížela krásné zvíře, ale kníže byl trochu smutný, protože nikde nebylo žádné město, kde by oslavil svůj úlovek a jak si tak povídali, kníže dostal nápad.

„Mohl bych to město založit já.“ Protože to byl muž činu a o peníze neměl nouzi, tak jak řekl, tak vykonal. Na jaře statní vesničané vozili na stavbu kámen a potřebný materiál. Kníže se radoval, jak stavba krásně pokračuje.

Vždycky, když zavřel oči, tak si v duchu představoval plno krásných domů, zahrad a velké náměstí, ale neměl pro město jméno. A tak si řekl: „Začali jsme na jaře s měřením a letos je jaro tak nádherné.

Nazval tedy krásné město Jaroměřice. Jak řekl, tak vykonal. Dodnes má městská pečeť ve znaku jelena. A na radnici visí obrovské parohy jelena šestnácteráka.